Anna Bolavá
Ke dnu

Odeon

Anna Bolavá: Ke dnu

FOTO: archív nakladatelství Odeon

Románovým debutem Do tmy (za který obdržela v roce 2016 Magnesii Literu za prózu) si autorka vykolíkovala území. Jako by všem kolegům oznamovala: Toto jsou hranice mého literátství. I když dodejme, že takhle u nás nikdo jiný nepíše. Druhým románem Bolavá pokračuje v upevňování své enklávy, jen namísto jediné hlavní postavy staví svůj temný svět pomocí několika osob, provázaných mezi sebou rodinnými či sousedskými vztahy. Škoda že výrazem noir označujeme jen jeden typ detektivního žánru. Vadilo by někomu, kdyby Bolavá patřila k zakladatelům společenského noir-románu? Nálezem mrtvého těla ženy řečovického lékaře se otevírá opona, za níž se žije trochu jako v grotesce, ale o mnoho více jako v dramatu s mlhami a močály. A kdo chce, může se přít o to, zda název knihy oznamuje jednorázový proces, nebo permanentní stav.
(Vybral Jakub Šofar.)

Katja Kettu
Můra

Přeložila Lenka Fárová.
Argo

Katja Kettu: Můra

FOTO: archív nakladatelství Argo

Nová finská literární hvězda po románu Porodní bába a na ni navazujícím cyklu příběhů Sběratel dýmek opět dokazuje, že umí napsat bestseller. Dvě časové roviny; v té první, která začíná v roce 1937 útěkem mladé Finky Irgy do Sovětského svazu, kde ji však obviní ze špionáže a odsoudí na 25 let do gulagu, čas spěje od minulosti k současnosti, v druhé rovině Irgina vnučka Verna pátrá v roce 2015 v Marijsku po příčinách smrti svého otce; zde jde čas od přítomnosti do minulosti. Jenže: Rusko je země, ve který má zapomínání dlouhou tradici a zatajování je největší ctnost v životě. Tragický příběh s přímým odkazem do nejvyšších pater současné ruské politiky. A navíc s paralelním světem předkřesťanských, stále fungujících tradic…
(Vybral Jakub Šofar.)

Bernhard Schlink
Letní lži

Přeložila Zlata Kufnerová.
Prostor

Bernhard Schlink: Letní lži

FOTO: archív nakladatelství Prostor

Německý právník a spisovatel Bernhard Schlink má podivuhodnou schopnost zachytit a popsat nejen různé kauzy, ale především příčiny životních trablů i katastrof – vždyť v jeho slavném románu Předčítač se z tajeného hendikepu (negramotnost) stane spouštěč tragédie antického rozměru. V povídkovém souboru Letní lži se pak Schlink vrací k jednomu ze základních témat své tvorby: k „útěkům z lásky“. Hrdinové jeho povídek jako kdyby si celosvětovou identitární paniku pustili i do svých privátních osudů a na křižovatce mezi obranou vlastních světů a láskou nejprve lžou a potom couvají do svých zabydlených ulit. A přijde i „den, kdy přestanou milovat své děti“. Jen ten, kterému v životním finále zbývá už jen málo dnů, dokáže riskovat, otevřít se druhému – a přestat lhát.
(Vybrala Alice Šimonová.)

Korespondence T. G. Masaryk – Josef Svatopluk Machar
Svazek I. (1893–1895)

Masarykův ústav a Archiv AV ČR

Korespondence. T. G. Masaryk – Josef Svatopluk Machar. Svazek I. (1893–1895)

FOTO: archív Masarykova ústava a Archivu AV ČR

Vzájemnou korespondenci odstartoval profesor Masaryk (od jehož smrti dnes uplynulo osmdesát let) 21. 10. 1893, když požádal básníka Machara o příspěvek do revue Nová doba. První svazek obsahuje 183 dopisů, jež se časem stávaly obsáhlejšími a důvěrnějšími, jak se mezi oběma utužovalo přátelství. Ne snad, že by si psali o záležitostech rodinných, důvěrné jsou ve smyslu, že komentují všechny významné události a osobnosti doby. S Kramářem jsem též mluvil v těchto dnech, píše Machar. Vlastně porval se pro jeho romantismus a nerealismus. Vehnal jsem ho tak do úzkých, že mi přiznati musil, že patří vlastně k té staré generaci jak v politice, tak v literatuře. Darmo mluvit. Člověk aby dnes hledal za jasného poledne s rozsvícenou lucernou někoho, komu by mohl říci: Konečně člověk!
(Vybral Michal Šanda.)

Paul Valéry
Sešity

Přeložil Michal Novotný.
Academia

Paul Valéry: Sešity

FOTO: archív nakladatelství Academia

Píši zde myšlenky, které mě napadají. To však neznamená, že bych je přijal. Je to jejich počáteční stav. Jsou ještě špatně probuzené. Francouzský akademik, básník a pak teprve spisovatel, esejista či filosof Paul Valéry (1871–1945) každý den brzy ráno vždy věnoval několik hodin zapisování svých úvah (dle něj šlo o duchovní cvičení). Vydrželo mu to více než 50 let. Zaplnil celkem 261 sešitů. Sám se – ovlivněn Stéphanem Mallarméem – stal jedním ze zásadních evropských tvůrců první poloviny 20. století. Český výbor je pouze asi padesátinou celkového souboru. Všechny umělecké obory jsou odjakživa způsobeny aktivitou, která se nemá kam vrtnout.
(Vybral Jakub Šofar.)

Petr Agha (ed.)
Budoucnost státu?

Academia

Petr Agha (ed.): Budoucnost státu?

FOTO: archív nakladatelství Academia

Přiznejme si, že některým starším ročníkům pořád ještě bloudí hlavou definice státu od V. I. Lenina: Stát je orgán panství jedné třídy nad druhou. Definic je mnoho, ale jejich počet nemění nic na tom, že nás stát občas (skoro pořád) štve. Ale bude nás štvát i dál? Jak to vlastně v globálním světě bude se státem? Dožijeme se nějakých změn? Naši přední právníci, filosofové, politologové a sociologové (Václava Bělohradského, Jiřího Přibáně, Petra Aghu nebo třeba Kateřinu Šimáčkovou můžete znát i ze stránek Salonu) se zamýšlejí nad rolí a funkcí státu v tomto současném a budoucím „neuspořádaném“ období. Ne vždy spolu ve shodě, což je dobře. Jen drobnou poznámku: být fanouškem teorií spiknutí, zatrnulo by mně z počtu autorů této publikace, je jich přesně 13. Tak to nás asi stát bude štvát dál…
(Vybral Jakub Šofar.)

Jan Šebelka
Liberecké rozhovory

Jan Šebelka a Kruh autorů Liberecka

Jan Šebelka: Liberecké rozhovory

FOTO: archív Kruhu autorů Liberecka

Že v každém městě žijí zajímaví lidé, není žádné překvapení, ale stejně je dobré si to občas připomenout – jako to udělal novinář a spisovatel Jan Šebelka knižním vydáním svých rozprav s deseti libereckými osobnostmi: jsou tu veterán od Tobruku a Dunkerku Stanislav Hnělička, teatrolog Jiří Janáček, „terezínské dítě“ Marta Kottová, spisovatel a zoolog Miloslav Nevrlý, spisovatel a filosof Bohumil Nuska, herec František Peterka (tento rozhovor jako jediný nevedl Šebelka, ale Jiří Miškovský), fotograf Jan Pikous, politický vězeň Otakar Raulím, herec Vojtěch Ron i urbanista a architekt Svatopluk Technik. Při výběru zpovídaných jsem se nesnažil sestavit žebříček důležitosti či jakési televizní „popularity“, dodává k tomu Šebelka. Byla to spíš náhoda a současně mé velké štěstí, že jsem se s nimi setkal a oni mi vyprávěli o svých životních peripetiích.
(Vybral Štěpán Kučera.)