Stejně fungují všechny ty půlprofily a čtvrtprofily, na kterých Roden vypadá navlas jako někdejší milovaný ministr zahraničí – onen film ovšem končí zhruba v okamžiku, kdy se jím Jan Masaryk začal stávat, kdy přestal být známým „flámou“ (jak o něm psaly anonymní dopisy) a protekčním dítětem slavného otce a kdy se proměnil ve státníka.

Snímek Masaryk (který o víkendu trochu problematicky posbíral dvanáct Českých lvů, ač teprve dnes vstupuje do širší distribuce) se soustředí na dva roky, kdy Jan Masaryk coby československý vyslanec v Londýně hájil naši věc v krajně nepříznivém „mnichovském“ období. Zachycuje při tom, jak může být diplomacie vzrušující. A také nakolik při všech odosobňujících mechanismech závisí na osobním kontaktu – v pozitivním i negativním smyslu.

Jan Masaryk se zde střetává s Edvardem Benešem, svým „panem presidentem“, a profiluje se de facto navzdory němu a jeho reálpolitice. Další důležitou spojnicí je vztah s Marciou Davenportovou, americkou spisovatelkou a Masarykovou osudovou partnerkou. Konečně třetí, zásadní linii představuje vztah Jana Masaryka k (fiktivnímu) psychiatrovi, německému emigrantovi, který ho má v Americe v péči, když se zhroutí Československo.

„Jak léčit šílenství v šílené době?“ ptá se psychiatr coby reprezentant středoevropských intelektuálů. Film zde nabízí zajímavý vhled do Masarykovy křehké konstituce, lépe řečeno do jeho „útěku do nemoci“ před vlastním dědičným zatížením a s ním spojenou odpovědností. Téma nerovného souboje zranitelného duševního zdraví s pevným totalitním bláznovstvím ve filmu funguje zcela organicky.

Snímek Masaryk vlastně vypráví o tom, co je rozumné a co ne. Zajisté není rozumné obětovat evropský, nebo snad světový mír pro malou středoevropskou zemičku, když už ji Hitler tak moc chce. A rozumné není ani naléhat ve jménu záchrany této malé zemičky na britské partnery „nediplomaticky“, jak to na plátně předvádí Masaryk.

Marek Toman

Spisovatel Marek Toman

FOTO: Petr Horník, Právo

Film ale zároveň naznačuje osobní kouzlo Jana Masaryka, které mu umožnilo, aby během druhé světové války tak účinně působil na české posluchače zahraničního vysílání BBC. Jeho propagandistické projevy měly popularitu a důležitost, jež se dá dnes sotva docenit.

Příběh sice nedospěje až do let 1945 a 1948, na budoucnost je už však zaděláno. A snímek Masaryk přesvědčivě zobrazuje, že jedinec může být zároveň tvůrcem i obětí dějin.

Marek Toman loni vydal román Chvála oportunismu, v němž je jednou z postav i Jan Masaryk.