V Praze se stala velká chyba už v sedmdesátých letech, kdy začaly na pankráckém návrší nedaleko památného Vyšehradu vyrůstat nejvyšší věžové budovy tehdejšího Československa. Patřím k těm, kdo si myslí, že by se taková chyba neměla opakovat a zmnožovat. Existují však oponenti tohoto názoru, kteří tvrdí, že soubor mrakodrapů na Pankráci zůstal nedokončený a že by se měl dotvořit mrakodrapy dalšími. Takový názor jistě zastává projektant nové pankrácké výškové budovy ve tvaru písmene V, z níž si každý může udělat představu o hrozivé budoucnosti tohoto místa i celého pražského panoramatu.

S novými mrakodrapy v nedostatečné vzdálenosti od historického centra Prahy počítá také autor Metropolitního plánu Roman Koucký. Byl to právě velmi liberální přístup tohoto architekta k možnosti stavět uvnitř Prahy do velké výšky, čím dnes radní vysvětlují, proč Kouckého od práce na Metropolitním plánu odtlačili a proč poté odvolali i jeho šéfa Petra Hlaváčka, ředitele Institutu plánování a rozvoje.

Osobně pokládám Metropolitní plán za hodnotné dílo, za něž by naše hlavní město mělo být jeho autorům vděčné. Zvlášť si cením toho, že neupřednostňuje technické nebo dopravní hledisko a že v první řadě Prahu pojímá jako pestrý soubor míst, která lidé dobře znají a cítí se v nich doma. Má-li plán chyby – například právě liberální přístup ke stavbě mrakodrapů blízko centra –, pak by podle mě bylo nejlepší, kdyby městští politici, památkáři i široká veřejnost donutili autory tyto chyby odstranit.

Když však pražští radní Metropolitní plán od jeho autorů odtrhli, vytvořili zmatenou situaci, v níž není jasné, kdo jeho nedostatky zkoriguje, kdo nese za plánování Prahy odpovědnost a jaký plán vlastně bude platit. V takové situaci je pak možné všechno – například pokažení pražské siluety mrakodrapy ještě bizarnějšími než uvedené „Véčko“ na Pankráci.

Srovnání velikosti mrakodrapu Šantovka Tower s olomouckou katedrálou sv. Václava, s tříkupolovým kostelem sv. Michala, s věží radnice a kostelem sv. Mořice.

Srovnání velikosti mrakodrapu Šantovka Tower s olomouckou katedrálou sv. Václava, s tříkupolovým kostelem sv. Michala, s věží radnice a kostelem sv. Mořice.

FOTO: Tomáš Pejpek

Uznávám, že k těmto nedomyšleným krokům vedla pražské politiky starost o město: oprávněná obava, že nové výškové stavby nedaleko centra metropoli znetvoří. Pokud však začneme mluvit o Olomouci, tam místní politici stavbu mrakodrapů podporují, a to na úrovni městské i krajské.

Dvě výškové budovy už v Olomouci stojí a nepřinášejí jeho historickému panoramatu nic dobrého. Dnes je má doplnit mrakodrap třetí, takzvaná Šantovka Tower, pro niž si investor vyhlédl parcelu přímo v ochranném pásmu olomoucké památkové rezervace.

Stavba výškové budovy na takovém místě je protizákonná. Národní památkový ústav proto oprávněně protestuje a místní občanské iniciativy na to konto pořádají demonstrace a píšou petice. Držitelé politické moci však směr událostí dál postrkávají k ostudnému vyvrcholení.

Když Nejvyšší správní soud město Olomouc v roce 2015 vyzval, aby opravilo nedostatky ve svém územním plánu, a stavbu výškové budovy na hranici památkové rezervace tak znemožnilo, město neudělalo nic a dodnes ve svém nicnedělání setrvává. Když krajský úřad dvakrát zrušil rozhodnutí magistrátního památkového odboru, který kupodivu – v rozporu s Národním památkovým ústavem i se zákonem – stavbu třetího mrakodrapu schválil, příslušné oddělení krajského úřadu zažilo nečekanou „reorganizaci“ a na třetí pokus stavba mrakodrapu prošla.

V tuto chvíli se zdá, že Šantovka Tower už má ke svému uskutečnění otevřenou cestu. Vtírá se mi myšlenka, že chování městských a krajských politiků v této věci si zaslouží ještě ostřejší odsudek než protizákonné znetvoření siluety Olomouce třetím

Historik architektury Rostislav Švácha

Historik architektury Rostislav Švácha

FOTO: Peter Kováč, Právo

Porušení siluety historického města výškovými stavbami dovede v krátké chvíli zničit to, co se pomalu tvořilo stovky let. Čím víc mrakodrapů přibude, tím víc zaniká modelace terénu, na němž centrum Prahy i centrum Olomouce stojí a jemuž obě města vděčí za svou krásu v téměř stejné míře jako svým památkám. Čím častěji se mezi věžemi starých kostelů a radnic začnou objevovat mrakodrapy, tím víc se bude ze siluet starých měst vytrácet jejich osobitost. Mezi jedním městem s mrakodrapy a druhým městem s mrakodrapy totiž není žádný velký rozdíl. Chceme snad, aby se panoramata našich měst podobala jedno druhému? Pokud nikoliv, nestavme mrakodrapy u jejich historických center.