Jak jste se k tomu tématu dostal?

Poprvé jsem o zabití Heydricha slyšel někdy v roce 2001 v televizním dokumentu o jednotkách SS. Ten příběh mě okamžitě uchvátil. Je napínavý, plný emocí, vypráví o statečnosti, o tom, že byli mezi námi lidé, kteří se dokázali postavit tyranii. Zaujal mě natolik, že jsem si začal budovat malý archív všech možných informací o parašutistech, Heydrichovi i samotném atentátu. A teď konečně nastal čas, kdy to všechno můžu zúročit a natočit film. Můj poslední snímek, Metro Manila, byl o muži, který byl ochotný obětovat život, aby zachránil svou rodinu. Anthropoid je vlastně další krok ve zkoumání téhož tématu. Je o mužích, kteří jsou ochotní obětovat životy pro svou zem.

Viděl jste v rámci přípravy na natáčení české a československé filmy, které se věnovaly zabití Heydricha? Třeba Atentát režiséra Jiřího Sequense z roku 1964?

Viděl jsem vše, co se o tématu natočilo. Zrovna snímek Atentát mě docela bavil, ale chyběly mi v něm emoce, jako by Jozef Gabčík a Jan Kubiš byli duchové, ne skuteční lidé. Já jsem na to chtěl jít jinak, udělat film, který vám zprostředkuje, jaké to je, být Gabčíkem nebo Kubišem. Chci, aby se do nich diváci vžili, do jejich pocitů, do toho, jak se vyrovnávali s úkolem, který jim byl svěřen.

Na festivalu v Karlových Varech (na loňském – pozn. red.) se novináři na tiskovce ptali Kubišova představitele, herce Jamieho Dornana, jestli si sám sebe dokáže představit v pozici parašutistů. Odpověděl, že ano. Jak to máte vy?

Když se nám Anthropoid povede, věřím, že si tuhle otázku budou klást i diváci: Dokázal bych stejnou věc já? Kde jsou hranice mé statečnosti? Parašutisté věděli, že jdou na jistou smrt, nebylo cesty zpět. Dělám tenhle film také proto, abych si prošel celý jejich příběh, prožívám ho s nimi. Ale odpověď, jestli bych já dokázal co oni, pořád neznám.

Do hlavních rolí jste kromě Dornana, který se celosvětově proslavil díky filmu Padesát odstínů šedi, obsadil i Cilliana Murphyho. Proč zrovna tyto dva?

Nejdřív jsme vybrali Cilliana, mám ho rád, dobře reagoval na scénář, všechno do sebe zapadalo, byl pro mě jako Gabčík jasnou volbou. S Kubišem to tak jednoduché nebylo, hledali jsme někoho, kdo se bude k Cillianovi hodit. Nakonec jsme zvolili Jamieho. Já se s ním potkal ještě před tím, než šlo Padesát odstínů šedi do kin. Věděli jsme, že v nich hraje, a popravdě jsme z toho nebyli úplně nadšení. Zvažovali jsme, jestli to nemůže Anthropoidu ublížit. Ale když jsem viděl, jak se Jamie nadchl pro Kubišův příběh…

Samotného mě ve Varech překvapilo, jak velká je to hvězda. Přijely prý za ním fanynky až z Itálie.

Kubiš byl velký fešák a holky po něm pálily, takže v tomto směru to sedí.

Jak moc je pro vás důležité, aby bylo vše ve filmu historicky správně?

Češi si zaslouží, aby se příběh atentátu dostal k lidem venku v podobě, v jaké se skutečně stal. Někdy je to ale složité. Ostatně ani na tu historii, kterou se učíme ve škole a o níž si čteme v knihách, se nedá spoléhat. Mluvili jsme se spoustou historiků. A skoro každý z nich měl svou vlastní verzi, jak atentát na Heydricha a příprava na něj probíhaly. Co jsou pak ta fakta, kterých se máte držet? Snažil jsem se film poskládat z různých kousků informací, aby celek dohromady dával smysl. Někde jsme si samozřejmě jistí, v chrámu sv. Cyrila a Metoděje, kde se parašutisté ukrývali, jsou třeba dodnes patrné stopy granátů a střel z doby, kdy tam Němci vpadli. Takže se bylo čeho chytit.

Velká část Anthropoidu se točí v ateliérech Barrandov Studia, za pomoci českých filmových profesionálů. Jak jste spokojen s jejich prací?

To, jak dokázali z ničeho postavit přesnou repliku interiéru zmíněného chrámu, bylo geniální. Neptejte se mě, jak to udělali, já jen vím, že výsledek, kterého během pár týdnů dosáhli, byl dokonalý. Jenom díky nim se nemůže stát, že by nějaký divák v kině poznal, že postavy zrovna nejsou tam, kde by měly být. Naopak, lidi si řeknou: Jak je možné, že je v tom kostele nechali natáčet tak náročné scény?

Jsme teď přímo na place. Co je to za místnost?

Zde se točí scény odehrávající se v bytě paní Moravcové, která parašutisty v Praze ukrývala. I tady to vypadá skvěle. Podívejte se, podařilo se nám třeba položit podlahu přesně v té podobě, v jaké tam tehdy byla, včetně zvláštního ornamentu na dlaždičkách.

Marii Moravcovou hraje česká herečka Alena Mihulová…

To byl trochu oříšek, protože ona neumí anglicky, musela se všechny své repliky naučit foneticky, aniž by věděla, co vlastně říká. Měla to těžké, ale zvládla to obdivuhodně. Výborně nám ve filmu hraje i jiná Češka – Aňa Geislerová.

Video

Trailer k filmu Anthropoid (2016)

U nás znají příběh parašutistů takřka všichni. V zahraničí je to ale jinak. I velké válečné dokumenty z britské, francouzské či ruské produkce, kde najdete zmínku o každé významnější události, zabití Heydricha zpravidla ignorují. Čím to podle vás je?

Netuším. Přitom Reinhard Heydrich byl nejvýše postaveným nacistou, na kterého se podařilo spáchat úspěšný atentát. Možná je to tím, že Československo v té době de facto neexistovalo, že Češi nebyli plnoprávnými spojenci pozdějších vítězů války. Je to škoda, protože ten příběh by měl znát každý nejen v České republice, ale i jinde ve světě. Vždyť my jsme se o něm v Británii ani neučili ve škole!

Zkoumáte ve filmu i politické pozadí celé akce?

Od příběhu ho nelze oddělit. Je tam hodně o Benešovi, o Mnichovu, o tom, že si velká část zdejších obyvatel přála bránit se Německu se zbraní v ruce a že jí to bylo znemožněno. I jako Angličan dokážu pochopit zklamání Čechů z Francouzů či Britů, kteří vaši zemi nejprve odevzdali Hitlerovi a po začátku války vás odmítali brát jako spojence, paradoxně se zdůvodněním, že jste se Němcům nebránili. Rozumím Benešovi, že atentát na Heydricha potřeboval, aby ukázal, na čí straně stojí a že s Čechoslováky může protihitlerovská koalice počítat. Nebyla to lehká volba. I kvůli následkům, které zákonitě přišly – Lidice, Ležáky… Ostatně lidi se pořád ptají, jestli Heydrichova smrt stála za ty oběti. Ačkoliv jsem přesvědčený, že dnes už většina dochází k závěru, že ano.

Možná jsou ty pochyby dány i tím, že režim, který přišel po válce, mluvil víc o obětech v Lidicích než o parašutistech.

Komunisté nepotřebovali hrdiny, chtěli lidi kontrolovat. Když zvýraznili fakt, že nacisté zabili stovky lidí z Lidic, dostalo je to do lepšího světla. Němci byli ti špatní, my jsme ti dobří.

Ale ani Beneš po válce čin parašutistů nijak nevyzdvihl, prakticky se o něm ani nezmínil.

Opravdu? To jsem nevěděl. Možná se bál, že ho občané doma učiní odpovědným za ty hrozné následky. Navíc atentát nebyl tenkrát běžnou součástí boje proti nacistům. Proto byli Angličané původně proti, nebrali atentát jako ten správný způsob vedení války. Ale myslím, že to byl František Moravec, šéf Benešových zpravodajců, kdo řekl, že vražda sice není ospravedlnitelná, avšak za určitých politických konstelací a v určitých situacích je to to jediné, co můžete udělat…