V polovině osmdesátých let sestavil americký psycholog Philip Tetlock panel 284 expertů z různých oblastí a nechal je hodnotit pravděpodobnost rozličných politických událostí včetně změn vlád či válek. Když po dvaceti letech celkem 28 tisíc predikcí srovnal s realitou, dospěl k překvapivým závěrům. Obecně nebyly expertní předpovědi o moc úspěšnější než ty založené na jednoduchých předpokladech typu, že všechno zůstane při starém. A vůbec nejhůř dopadly televizní „mluvící hlavy“. Úspěšnost pak tolik nezávisela na tom, zda byl expert levičák či pravičák, liberál či konzervativec, lišila se ale významně u ježků a lišek.

Tetlock si vypůjčil literární metaforu ježků, kteří se soustředí výhradně na jednu věc, a lišek, které umějí od všeho trochu. Psychologickým dotazníkem pak do těchto dvou skupin experty rozdělil. Ježci mají jasnou představu o směřování společnosti a o silách, které jí hýbou. Západní svět spěje k zániku (či k rozmachu). Čelíme střetu civilizací (či se dějiny fukuyamovsky zastavily). Ježek má sklon předvídat budoucnost v intencích své teorie, a tím pádem nadhodnocovat výskyt některých málo častých jevů.

Lišky silnou obecnou teorii nemají, snaží se svět vnímat v jeho složitosti. Do předpovědí zahrnují více faktorů a v případě neúspěchu své předpoklady přehodnotí. Jsou schopny zdánlivě protichůdných predikcí. Například, že někde arabské jaro povede k demokracii a jinde ne. Tipování je nebaví tolik jako ježky, protože jím neprokazují platnost svých představ o světě.

Tetlock ale hlavně zjistil, že lišky jsou v krátkodobých i dlouhodobých předpovědích významně přesnější než ježci.

Ježkovitost není hloupost a nevyhýbá se ani expertům, kteří dokážou správně analyzovat různé společenské procesy. I ti se totiž při výběru z mnohosti možných vývojů mohou nechat strhnout svou ideologií. Skeptický prognostik Petr Robejšek patřil mezi ty, kteří správně předvídali rozpad komunistického bloku i ekonomické problémy eurozóny. Na kontě má ale také přešlapy. V době Fischerovy vlády odhadoval budoucí podvod na voliče ve formě koalice ODS a ČSSD. Nestalo se. V roce 2012 hovořil o pravděpodobném krveprolití v Řecku a nástupu politiky „neplacení na líné Jižany“. Dramatičnost vývoje tím značně přecenil. Na jaře 2015 navzdory většině průzkumů predikoval, že řecká veřejnost řekne moudré Ano v referendu o požadavcích mezinárodních věřitelů. Ne ale vyhrálo ještě silněji, než čekaly průzkumy. Letos v lednu pak Robejšek v časopise Téma uvedl, že se na německých hranicích už v době březnových voleb začnou stavět ploty proti uprchlíkům. Nedošlo k tomu a příliv běženců i díky kontroverzní dohodě s Tureckem naopak výrazně zeslábl.

Těžko se ubránit pocitu, že Robejškovy chyby pramení z toho, že opakovaně sází na zaprodanost a neschopnost politických elit (zejména těch nadnárodních). Tento předpoklad může často platit, ale když ho používáte pořád, začnete se mýlit.

Chyby se samozřejmě nevyhnou ani analytikům, kteří se snaží být liškou. Příkladem je podcenění šancí Donalda Trumpa výzkumníky zabývajícími se volební statistikou – počínaje věhlasným Natem Silverem a konče autorem tohoto článku. Ježci a lišky se ale liší v následné reakci. Lišky se snaží přehodnotit vstupy, a tím i své odhady. Někteří experti původně odepisující Trumpa si včas uvědomili, že prediktory z politicky stabilní minulosti (podpora ve straně, šance vyhrát hlavní volby) nefungují, a když se republikáni neshodnou na oponentovi, miliardář primárky vyhraje. Pro ježky je ale velká teorie o světě tak vzácná, že ji přehodnotit nedokážou. Stalo se „něco nečekaného“ a na jejich předpovědi „stejně jednou dojde“. Nebo se snad ani nemýlili a třeba zmíněná dohoda s Tureckem je dokladem, že jsou evropské elity ještě neschopnější, než předpokládali…

Daniel Prokop

Daniel Prokop

FOTO: Petr Horník, Právo

V médiích se podle Tetlocka více objevují ježci. Nabízejí jasný příběh a pocit, že říkají věci bez obalu a zbytečného lavírování.

Rozmach českého expertního apokalyptismu má ale ještě jedno možné vysvětlení. Ne každá chyba má totiž v očích veřejnosti stejnou váhu. Nate Silver v knize Signál a šum ukazuje, jak komerční předpovědi počasí v Americe uměle navyšují pravděpodobnost deště, z desetiprocentní udělají raději dvacetiprocentní. Diváci jsou totiž velmi naštvaní, když prší, ačkoli nemělo. Na falešné prognózy deště ve svitu slunce naopak zapomenou. Podobně to, zdá se, chodí i v politice.

Málokdo předvídal krach hypoték v USA a následnou krizi. Řada dnešní zastánců „pevnosti Evropa“ podporovala invazi do Iráku a podcenila její negativní dopady. Veřejnost je dnes kvůli tomu na neúspěšné pozitivní předpovědi citlivá, správných negativních si cení. Jistější strategií je tak chrlit skeptické predikce. Někdy se trefíte. A na zbytek se stejně jako na déšť za sluníčka zapomene.

Trend apokalyptických predikcí se možná jednou obrátí. Tedy pokud se do té doby společnost nerozloží obavou o samu sebe a ze směřování k fatálním koncům, před nimiž nás může údajně ochránit jen silná ruka nových autorit. Aby se tak nestalo, je dobré si pamatovat: Ježkům naslouchejte, v popisech minulých problémů jsou inspirativní, ale budoucnost jim nevěřte.