Jak dlouho se všichni znáte?

Breashears: Angův starší bratr tahal imaxovou kameru na Everest, když jsme tam právě na jaře 1996 natáčeli dokument. Jeho další bratr pro nás nosil kameru v roce 2004. S Pembou se taky známe roky. Tihle kluci jsou víc jako moji synové než spolupracovníci. Pemba vylezl Everest sedmkrát. Ang na tom není podobně jen proto, že jsem ho s sebou poslední roky brával na expedice naší neziskové organizace GlacierWorks, která se věnuje osvětě o globálních změnách klimatu, bylo jich celkem osmnáct. Letos v dubnu jsme však spolu na úpatí Everestu zažili zemětřesení, kdy jsme si mysleli, že nastal konec světa, jak se všechno třáslo.

V roce 2004 jste už natáčeli záběry pro filmový Everest?

Breashears: Ano. Připravovali jsme ho skutečně dlouho. Na Everest jsme kvůli němu vylezli minimálně třikrát. Jedním z důvodů, proč ve filmu ta hora vypadá tak reálně, je kromě speciálních efektů rovněž to, že jsme natáčeli i přímo na vrcholu světa.

Jak se Šerpové na natáčení podíleli?

Breashears: Pomáhali nám obhlížet lokace v Nepálu. Taky sehnat vybavení z roku 1996. Je to devatenáct let, velkou část těch věcí dneska už v obchodě nekoupíte. Šerpové ale nikdy nic nevyhazují. Získali jsme tak staré kyslíkové lahve, plastové boty, pomohli nám s kostýmy a rekvizitami, řekli nám, jak tehdy vypadal základní tábor. Byli mnohem větším přínosem, než by se mohlo zdát podle prostoru, který dostali na plátně jako herci.

Mimochodem víte, že Šerpa není výraz pro nosiče? Je to název etnické skupiny. Když jsem vzal tým jedenácti Šerpů do Říma, imigrační úředník se divil, jak můžou mít všichni stejné příjmení. Najali jsme Šerpy většinou z jedné vesnice, z jednoho klanu – jsou pak k sobě loajálnější.

Angu a Pembo, co si myslíte o všech těch běloších, kteří přijíždějí zdolat Everest?

Ang Phula: Většina na to má. Ale nevím, proč tam jezdí. Asi proto, že jen jediná hora na světě měří 8848 metrů. Nás lezení s nimi baví, ta hora nám dává práci.

A jaké to je, když lidé ze Západu točí film o lidech ze Západu, kteří lezou na Everest?

Ang Phula: Reálný výlez je pro nás o dost snazší než ten filmový. Některé scény se točily třeba padesátkrát! To vám pak rychle docházejí síly.

Pemba: Překvapilo nás, jak reálně všechno při natáčení vypadá. Štáb začal v Nepálu, pak se jelo do Dolomit, tam ještě byly opravdové hory, sníh a zima. Potom jsme se ale přesunuli do studií Cinecittà v Římě, kde postavili horský tábor. Vypadal tak přesvědčivě, že jsme si z něj půjčili rekvizity jako pánvičky a hrnce a začali vařit rýži a luštěniny.

Video

Upoutávka na film Everest (režie: Baltasar Kormákur, 2015)

Jak moc se filmový Everest blíží událostem, které se tam v roce 1996 odehrály?

Breashears: Na jaře 1996 bylo nahoře víc lidí. Ve filmu jsme je nemohli sledovat všechny. Když jsem se o to snažil ve svých dokumentech, diváky to mátlo. Takže jsou tam i postavy složené z několika skutečných předobrazů. Na plátně nemůžete předvést všechno, pohybujeme se ve velkých časových skocích. Neukazujeme třeba celý měsíc aklimatizačního procesu, kdy se jen chodí nahoru a dolů.

Co se týče přímo tragických událostí z 10. a 11. května, kdy během sněhové bouře zahynulo celkem osm lidí, nevíme, co se tehdy přesně stalo. Ve filmu ukazujeme verzi, k níž jsme po letech přemýšlení došli jako k nejpravděpodobnější. Těla horolezců Douga Hansena ani Andyho Harrise se dodnes nenašla. Roba Halla, který z těch tří přežil nejdéle, objevil můj tým 23. května, z větší části už přikrytého sněhem. Když se Rob pokoušel sehnat pomoc, Doug se zřejmě snažil sám dál sunout po cestě a spadl, Andy pak s Robem určitě strávil onu kritickou noc, protože jsme na místě našli dva spací pytle a také Andyho bundu. Musel si ji během noci sundat a vlivem hypoxie, hypotermie, dehydratace a spánkové deprivace asi udělal chybu, která ho stála život – i on zřejmě skončil v některé z propastí…

Jak se vám na filmový Everest dívalo, když jste oběti osobně znal?

Breashears: Oživil mi všechny vzpomínky. Sledovat v Everestu zachráněného Becka Weatherse, jak se probudí z bezvědomí, jak ho odváží helikoptéra, Robovu poslední rádiovou konverzaci z vrcholu, kdy mluví přes satelitní telefon se svou ženou, to je skoro jako dívat se na dokument.

Takže jste s výsledkem spokojený?

Breashears: Jsem na film hrdý. Vidíte v něm tu horu v celé její kráse a slávě, ale i její ničivou sílu. Everest může být klidný, bez mraků, a pak se zničehonic promění v místo, kde nemůžete přežít ani v tom nejlepším oblečení a s kyslíkovou maskou. Vítr – to je zuřivost té hory. A pak jsem rád, jak je náš snímek nesentimentální, že není bombastický ani heroický.