V recenzích často čteme, že Cohen na své nové desce řeší „populární problémy dneška“, od tragédie z 11. září po blízkovýchodní války. Že autor měl při skládání jmenované události na mysli, nelze vyloučit, ale výsledná podoba písní to příliš nedokládá. Třeba A Street bývá kvůli několika veršům vykládána právě jako ozvuk atentátu na newyorská Dvojčata, přitom nabízí daleko složitější a bolestnější pohled na současná traumata západního světa sahající až k osvětimským pecím. Do písně Nevermind sice vstupuje arabská zpěvačka opakující slovo „salam“, tedy „mír“, ovšem Cohenův text o přeběhlících žijících skrytě v týlu nepřítele zase nabízí řadu hlubších a hrůzostrašnějších významů, než je ten nejčastěji zmiňovaný odkazující k soudobým arabským a izraelským vojákům. V písni Samson in New Orleans biblický silák vyzpívá vpravdě starozákonní hněv města zraněného hurikánem. Naproti tomu skladba Born in Chains je po hnuté a pokorné vyznání lásky k Božímu jménu.

V závěrečné písni You Got Me Singing si Cohen otevřeně pohrává s různými možnostmi čtení a verši „díky tobě zpívám / svoje Hallelujah“ přitakává zároveň své víře i svému nejslavnějšímu hitu (a jeden z poťouchlých výkladů dokonce říká, že ten text je zároveň ironickým díkem bývalému manažerovi, který Cohena přivedl na mizinu, a přiměl ho tak znovu psát a vydávat desky).

Cohen se svým způsobem vyjadřuje k „populárním problémům dneška“, ale ze zcela „nepopulárních“ východisek – jako v singlu Almost Like the Blues, jímž se táhnou obrazy genocidních hříchů, komentované ovšem s nestoudnou lehkostí a šklebem. Leonard Cohen nestraní nikomu, jeho hlavní, nekorektní východisko je poezie.