Slovo jedinečný není přehnané, dokonce je přiléhavé – jednotlivé scény se totiž odehrávají v místnostech domu a divák se sám rozhoduje, kam se vydá. Každý si tak sestaví svůj vlastní příběh, každý uvidí svého Golema.

Diváci na začátku dostanou klobouky, symbolizující vstup do příběhu i skutečnost, že od té chvíle musí mlčet. Vzniká pak mezi nimi předivo emocí daleko hustší než při obvyklém představení. Neustále se totiž míjejí, mohou pozorovat své reakce, proto se stávají určitým způsobem herci. Nejdříve sice cítí lehkou nejistotu – při premiéře nicméně rychle pochopili princip a začali sdílet jakousi skupinovou inteligenci, se kterou vyhledávali klíčové scény příběhu.

Golema uvádí na Štvanici divadelní společnost Tygr v tísni, složená ze studentů a pedagogů DAMU i profesionálních herců. Má za sebou několik úspěšných projektů, jako byla inscenace deníků Pavla Juráčka nebo hry Otcizení. Golema režijně zpracovali Ivo Kristián Kubák a Marie Nováková a účinkuje v něm třicet herců, tanečníků a hudebníků.

Meyrinkovi se v jeho románu podařilo vytvořit silnou atmosféru, autoři inscenace šli za stejným cílem. Ve vile č. p. 858 vzniklo ovzduší stísněného Židovského města, propletených vztahů, dramat odehrávajících se za dveřmi malých bytů. V pochybné společnosti tu bydlí rytec kamejí Pernath, kolem kterého se začnou dít věci…

V literatuře existují různé příslovečné domy – Faustův dům, dům Usherů, moskevský dům, ve kterém se usídlil Bulgakovův ďábel… Golemův dům nyní vznikl na Štvanici. A je to vzácná událost, vždyť podle Meyrinka Golem prochází Prahou jen jedinkrát za 33 let.