Nejdřív to byla vzácnost, kterou měli jenom v Holešovické tržnici. Pak ho najednou prodávali snad i v galanterii a dneska aby člověk přepálenou nafouklinu pohledal. Narazíte na ni nejvýš na koupališti ve Voděprdech.

Severská krimi je langoš současné literatury. Skoro je snazší říct, kdo to nevydává, než kdo všechno ano. Jasně, na vlně jedou Host, Motto, Moba a Kniha Zlín, snaží se Hejkal, Jota, Argo, Metafora i Knižní klub, ale že se do bestiálních vražd v okolí Stockholmu pustí i křesťanský Vyšehrad, to už je jako ta galanterie.

Nedivil bych se, kdyby půlka méně známých severských detektivkářů byla vymyšlených. Kdyby se chtěl mladý hladový český spisovatel dneska uživit, není nic snazšího, než se podepisovat jako Armattur Fitink nebo Higgs Bosson. Nakladatelé vám urvou ruce a málokterý čtenář si všimne, že jste pro Stockholm omylem použili místopis Reykjavíku.

Kritik Štefan Švec

Štefan Švec

FOTO: Petr Horník, Právo

Bývaly prý doby, kdy takhle v západní Evropě fungovala literatura česká. V osmdesátých letech byl Kundera něco jako Stieg Larsson a Škvorecký jako Nesbø. Je krásná představa, že hladoví angličtí spisovatelé mohli tehdy uvažovat, že by pro větší úspěch začali psát pod jménem Hrabal Lustig nebo Antonín Loukotková.

Nevím, možná není severská krimi langoš, ale zmrzlina. Možná se bude prodávat prostě vždy, když bude příhodné počasí. Ale spíš mi připadá jako langoš. Jednou si ji koupíte už jenom na koupališti pod slunečník. A co bude na světě v módě potom? Po třiceti letech je možná zase řada na nás. Lkavá česká nuda? Hořká satira na mafiánský kapitalismus? Hluboce lidský příběh z exotického prostředí? Žertovné povídky se slovním humorem? Nebo vymyslíme něco opravdu dobrého?