To je také důvod, proč vyjma nejbližších kamarádů na křty nikdo nechodí, na rozdíl třeba od premiér nebo vernisáží, kde je víno, oříšky a chlebíčky – za blahých časů bývaly na rautech v Pražské křižovatce k ukořistění dokonce ústřice.

Nedávno se ovšem na Facebooku objevilo, že se prý 29. listopadu v pražské kavárně Fra uskuteční „něco neobyčejného“. K tomu Ondřej Buddeus přidal komentář: Pokud to klapne v půjčovně ve Staré Boleslavi, máte se na co těšit! Následně mi přišla pozvánka, že se tam bude křtít Buddeusova sbírka básní s názvem rorýsy (Fra 2012) a mně začalo vrtat hlavou, co by si asi tak mohl vypůjčit v půjčovně? Plastikové rorýsí zuby? Lebku svatého Václava? Labe? Zvědavost mi nedala a musel jsem se do Fra vypravit osobně.

V loňském roce zaujal Buddeus kritiku a především čtenáře sbírkou 55 007 znaků včetně mezer. Dva měsíce na to vydal ve spolupráci s Alžbětou Skálovou a Martinou Kupsovou obrázkovou knížku pro dospělé Orangutan v zajetí má sklony k obezitě. Přesto je jeho současná sbírka debutem. To bylo tak: Buddeus odnesl svou prvotinu do nakladatelství Fra, než ale sbírka stačila vyjít, napsal další básně, a protože mladí básníci mají sílu a ajfr, naťukal do počítače už zmíněných padesát pět tisíc a sedm znaků a těch se chytil nakladatel Petr Štengl.

U sbírky rorýsy je ostatně vše jinak, než bývá obvyklé. Už v jejím názvu je y namísto i. A co teprve obálka! Ta je popsána pouze písmeny: goo.gl/LKIXn. Po jejich zadání do počítače se vám zobrazí Google Street View a nároží ulic Scottweg a Swiftweg v berlínské čtvrti Charlottenburg. Postmoderní koncept jako hrom a v neposlední řadě znamenitý nápad, kterak na obálce ušetřiti za barvy pestré a toliko černou a bílou to odbýti. A aby toho nebylo dost, existují obálky dvě verze. Na té druhé se v počítači otevře pohled na Chapman Elementary School v Portlandu, Oregon, USA.

Na křest kromě mne přišli Petra Hůlová, David Zábranský, Pavel Šidák, Ondřej Zajac, Ivana Myšková, Erik Lukavský, Martina Blažeková, Josef Straka, Jana Sieberová, Dan Jedlička, Ondřej Lipár, Pavla Horáková, Ondřej Hanus, Petr Borkovec – jenom Buddeus chyběl.

Ondřeji!

Kde jsi?

Záhy se ukázalo, že Buddeus sedí v karavanu zaparkovaném před Fra, v karavanu, který si půjčil ve Staré Boleslavi, a že zájemci o jeho autorské čtení, případně o autogram, musejí přijít za ním, pěkně jeden po druhém. Jejich seance se potom promítala v kavárně na stěnu. Ostatní v mezičase uspořádali divoký mejdan.

Předchozí večer jsem se zastavil v café V lese. Křtil se tam totiž sborník Sto nejlepších českých básní 2012. Tak narvaný les lidmi jsem neviděl ani v Brdech, když v srpnu začaly růst hřiby. A samý básník! A u baru jsem zaslechl Kateřinu Rudčenkovou, jak říká: „Půjdeme zítra na toho Buddeuse?“ A Viktor Špaček odpověděl, že Buddeus je sice děsně chytrej, rafinovanej a originální, on ale že ho nemusí, protože neprožívá.

Střih a jsme zase ve Fra. Když došla řada na mne, vsoukal jsem se do karavanu a Buddeuse nakopl do šimpánu. Syknul bolestí. Buďte v klidu, prožívá i Buddeus.