Působil jste u protimafiánského soudu v Bari. Jaké má organizovaný zločin postavení v rámci italské společnosti? Váš hrdina v Nevědomém svědkovi to bere jako přirozenou součást prostředí. Takže když ho na ulici napadnou, obrátí se na místního kápa a v klidu se s ním domluví. Opravdu to takhle chodí?

Ne, rozhodně ne. Ten příběh je vyfabulovaný a slouží hlavně k tomu, aby něco řekl o postavě a její nátuře. Ve skutečnosti, alespoň v Bari, je nepravděpodobné, ne-li nemožné, aby se takový příběh udál. Je těžké mluvit o dopadu organizované kriminality na italskou společnost obecně. V jednotlivých oblastech se může velmi lišit. Nejkritičtější situace je v některých částech Kalábrie a Kampánie. Mafie tam zasahuje do politiky, přímo ovlivňuje regionální volby a nepřímo ty celonárodní. Dále vytváří vlastní firmy nebo se infiltruje do jiných, které mají potíže, a zmocňuje se jich, a tak proniká do celé italské ekonomiky. V nejpostiženějších oblastech (naštěstí je jich málo) má nad některými teritorii doslova a do písmene vojenskou kontrolu: zřizuje pouliční hlídky, jež střeží některé čtvrtě, kontrolují neznámé osoby, které do nich vcházejí, či upozorňují na příjezd policie.

Pokud je mafie už do značné míry součástí systému, jak obtížné je proti ní bojovat? A jaké mají policie a soudy prostředky k tomuto boji?

Soudy a policie mafii zasadily v nedávné době těžké rány, hlavně jejím ozbrojeným složkám. Dnes jsme ve fázi strategického útoku na majetek získaný kriminální činností. V této oblasti je toho ještě třeba hodně udělat, ale pracuje se na tom.

Vy sám jste vstoupil do politiky. Vnímáte to jako přirozené pokračování role advokáta, soudce, spisovatele?

Určitě ano. Na druhou stranu nezamýšlím v politice dělat kariéru, tento závazek beru nutně jako dočasný. Představa politika z povolání se mi nelíbí. A můj spisovatelský úspěch je v Senátu spíš nevýhodou, kolegové se na mě dívají jako na trochu divného tvora a možná se až tak nemýlí.

Jaký může být přínos spisovatele v politice?

Jedním z úkolů spisovatele činného v politice může být nárokování práv náležejících slovům. To, že všem připomíná, že slova jsou choulostivé a nebezpečné nástroje, že je třeba je používat opatrně. A taky že jejich síla může změnit svět. Líbí se mi jedna věta Rosy Luxemburgové: Už jen nazvání věcí pravým jménem je převratný čin.

Jste uznávaný odborník na teorii (i praxi) křížových výslechů. Normální smrtelník je zná spíše z televizních dramat. Je to v nich zásadně jinak? A v čem základním dělají filmoví advokáti chyby?

Nejčastější jejich chybou je, že položí otázku, aniž by si uměli byť jen představit, jakou mohou dostat odpověď. Filmové či románové výslechy jsou postaveny tak, aby vyvolaly dramatický efekt, ty ze skutečného světa slouží k tomu, aby převážily misku vah s důkazy a nepozorovaně vzbudily přesvědčení či pochyby. Často jsou pomalé, nebo dokonce nudné. Jistě, občas – zřídka – se i ve skutečném světě vyskytnou působivé výslechy. Některé z nich jsem vhodně upravil a dal i do svých knih.

V Nevědomém svědkovi při jednom takovém relativizujete pojem „pravdivá výpověď“. Není to vzhledem k samotnému účelu spravedlnosti nebezpečné? Když to totiž dovedete do důsledků, nic není úplná pravda, každá výpověď je subjektivní, vše je relativní. A v takovém světě by to měli soudci složité…

Naopak. To, že si uvědomí, jak jsou výpovědi křehké (i ty pravdivé), je pro státní zástupce i policii motivací, aby pracovali s větším odhodláním a s použitím veškerých zákonných důkazních prostředků formulovali nenapadnutelné žaloby.

V jiné vaší knize La manomissione delle parole o umění řeči, rétorice, se opíráte do Berlusconiho. V čem podle vás vězí jeho politický úspěch?

Berlusconi je zároveň geniálním podnikatelem a nekompetentním politikem, který, podle mého názoru, ve společnosti a v občanské kultuře v Itálii napáchal jen a jen vážné škody. Jeho politický úspěch závisel na třech základních faktorech: výborné schopnosti manipulativně svádět masy, obrovském množství peněz, které měl k dispozici, a na tom, že měl pod kontrolou sdělovací prostředky, zejména televizní stanice, což je v pokročilé demokracii nepřijatelné.

Opravdu je tajemství jeho úspěchu tak prosté? Stačí ovládnout média a občané za vámi půjdou?

Ne, tak prosté není. Berlusconi by nikdy nedosáhl svých politických úspěchů, kdyby nevlastnil televizní stanice a své obrovské bohatství, které ostatně během let své vlády značně navýšil. To však neznamená, že kdokoli na jeho místě by dosáhl týchž výsledků. Je to schopný, inteligentní a bezohledný člověk a bez těchto vlastností by se nedostal tam, kam se dostal.

Mluvíte o vážných škodách. Jaké máte na mysli?

Zmíním jich jen pár z mnoha, pro příklad. Vinou své naprosté neschopnosti dělat politiku jinak než vyprávěním nedůstojných vtipů nás zesměšnil před celým světem a učinil nás bezvýznamnými v zahraniční politice. Během let svého působení ve vládě závratně navýšil veřejný dluh naší země. Zákony koncipovanými a schválenými tak, aby ho zachránily od jeho vlastních procesů, zničil zbytky fungování italského soudního systému, který je dnes jeden z nejnevýkonnějších v Evropě. Amohl bych pokračovat dál a dál.

Autor děkuje za spolupráci překladatelce Carofigliových knih Zuzaně Jurkové.