Že však stát jako instituce nějak chátrá, je dodnes platný postřeh. Sice neodumírá, ale sám se likviduje způsobem, jemuž by se i otrlí klasikové podivovali. Stát jako určitý způsob organizace společnosti, který se historicky objevil tehdy, když lidstvo dosáhlo vyšší kulturní úrovně a bylo schopno vytvořit určitý, ač nikoli neproblematický systém norem, se totiž postupem doby stává naprosto směšným.

Jeho představitelé se místo vážné debaty ohrožují vlastní obuví, občas si v parlamentu či jinde nafackují, na řečništích blábolí anebo se navzájem udávají, a kdyby nebyli chráněni imunitou, mohli by pro své přepjatosti leckdy skončit i ve svěrací kazajce. Jejich veřejné prezentace patří na YouTube k nejsledovanějším. Nikoli proto, že by někoho zajímalo, co hlásají, nikoli proto, že by jejich vystupování někoho rozhořčovalo, nýbrž protože jsou směšní.

Stát k tomu tu a tam připouští, že je špatný hospodář, což také setrvale a přesvědčivě dokazuje, takže se zdá, že jeho jedinou snahou je zábavnou formou demonstrovat vlastní neschopnost. Snad i proto nalezly politické strany takové zalíbení v tom, že páchají harakiri v přímém přenosu. Avšak počínání, které ani nepředstírá účelnost, je v lepším případě konverzační komedie, v horším fraška. Směšnost totiž spočívá v nápadném rozporu mezi tím, co člověk činí, a tím, zač své činění sám považuje. Kozel oddávající se zahradničení je směšný.

Ale směšný je i stát, jakmile usiluje o byrokratizaci iracionality, pokud něco takového pokládá za vrchol administrativní dovednosti. Takto se publiku předvádějí kusy z rodu Chlubného vojína či Měšťáka šlechticem, vcelku pěkné osloviny, avšak bez půvabu těch starých komedií, a poučení, která z nich plynou, jsou spíše chmurná.

Je-li účelem státu rozumná správa moci a je-li moc něco, co má vzbuzovat respekt, pak moc, jež je směšná, je totéž co plíživé podvracení státu.

Autorita státu jako instituce nemůže vyplývat z toho, že je vynucena zákonem; měla by být spíše důsledkem obecného přesvědčení, že stát se sám nehodlá povyšovat na božstvo ani vynucovat svá rozhodnutí terorem, ač jednoho i druhého je schopen, neboť má monopol na legitimní užívání moci. Je-li ale mírou jeho povyšování trpaslík a násilí měří podle počtu pohlavků, je jeho autorita, a tedy i moc vepsí.

Vskutku: proslulému výroku o moci bezmocných se snad ani nemohlo dostat směšnějšího převrácení.