Článek
Pokud bych se leknul jen tak, šlo by o planý úlek a já, jako leknutý, bych se mohl cítit podveden. Takže je mnohem serióznější leknout se férově, kvůli něčemu. Nejkvalitnější úleky nastávají, když jde o život. Úlek leknutého se velmi prohloubí a nabude na intenzitě, protože se leknutý nejen obyčejně lekne, ale navíc může i zemřít. A tato kombinace někdy opravdu zapříčiní úmrtí, lidově se tomu říká: Trefil ho šlak.
Abychom se vyvarovali těchto hloupých úmrtí, měli bychom omezit lekání. Na první pohled se to zdá nemožné, ovšem to stejné se tvrdilo i před vznikem rohlíku. Odpůrci totiž okamžitě namítnou, že vyhnout se leknutí nejde, protože pokud o něm víme, už se leknout nemůžeme, i kdybychom chtěli ze všech sil. Mají pravdu. Ovšem zapomínají, že každá pravda vychází jenom ze slov. Uvedu příklad: Na jednom z předchozích řádků tohoto textu se objevilo slovo podveden. Pořád jsem tam měl napsáno podyeden, a přitom počítačový pravopis nereagoval. Přepsal jsem tvrdé y na v, ale tvrdé y tam stále zůstávalo. Napřed jsem si myslel, že jsem si omylem přepnul klávesnici, potom, že mám v počítači nějakého vira, který se schovává za tvrdé y, aby zmátl antivirový program, neboť slovo vir se píše s měkkým i. Nakonec jsem zjistil, že se v těch místech nachází na obrazovce šmouha. Olízl jsem si prst, šmouhu z obrazovky smázl a objevilo se normální v.
Proč jsem uvedl zrovna tento příklad, vůbec nevím, ale právě tohle ilustruje nedokonalost pravdy v celé své nahotě, stejně jako nahá žena v kožichu, nebo šicí stroj na poušti.
V těchto místech se raději vrátím k titulku, protože jsem se trochu ztratil.
Návraty jsou důležité. To věděl už Jan Hus. Pokud bychom se totiž nikdy nevraceli, třeba ze záchodu, pravděpodobně tam sedíme ještě dnes a naříkáme nad nepřízní osudu.
Titulek mě docela zaskočil, myslel jsem si, že píšu o něčem jiném. Potřeboval jsem se nenápadně vrátit k tématu, proto jsem poprosil svou ženu Miriam, aby mě někdy během dne polekala a neměla slitování, podobně jako sluha detektiva Clouseaua. Vše se však okamžitě zkomplikovalo. Miriam totiž vůbec nevyčkala na vhodný okamžik, nýbrž hned na mě udělala: Bu,bu,bu!
Trochu mě to překvapilo, vůbec jsem se nelekl. Očekával jsem leknutí později, až ho nebudu očekávat. Asi to chtěla mít, holka, brzo z krku. Nechtěně mi však potvrdila mou teorii, která nemá s pravdou nic společného, že leknutí se můžeme úspěšně bránit. Tedy aspoň pokud máme hodnou ženu.