E. L. Doctorow
Homer a Langley

Přeložila Veronika Volhejnová.
Odeon

Bratři Collyerové žijí na Manhattanu v domě po rodičích, vypravěč Homer je slepý, Langley poškozen yperitem z první světové. Doctorow navázal na skutečný příběh – v roce 1947 newyorská policie vynesla ze zpustlého domu dvě mrtvoly. Ale román je alternativní a filosofičtější verzí, hrdinové dožívají do 70. let. Příběh dekadentní, pasivní vzpoury proti společnosti můžeme číst jako metaforu zániku a chopit se jí jako příležitosti vyvolat nepříjemné otázky po smyslu civilizované lidské existence. Poslední potomci rodiny, která patřila k výkvětu Ameriky, odmítají všechno, inspirují se filosofií soběstačnosti R. W. Emersona a definují se průzračně jednoduchou úvahou: Nejsme svobodní, pokud nám to musí někdo dovolit.

Scarlett Thomas
PopCo
Přeložil Tomáš Kačer.
Host

Jedna z nadějí britské literatury se proslavila příznivě přijatým, vkusným románem Konec pana Y, knihou, která se hlásila k žánru gotických thrillerů, ale zároveň dostala cenu Le Prince Maurice Prize 2008 za nejlepší milostný příběh. V míchání zdánlivě nesmíchatelného pokračuje Scarlett Thomas dále: tentokrát jsou to hádanky, vtip, veganství, recepty, křížovky a seznam prvního tisíce prvočísel. Kniha PopCo se odehrává na půdě obří firmy, jež vyrábí hračky. Kromě fantazii provokující zápletky se Thomas dotýká i vnitřních pravidel a vypočítavosti světa, ve kterém jsou děti hlavně zákazníky, a v němž je marketing náboženstvím.

Sofi Oksanen
Očista
Přeložil Jan Petr Velkoborský.
Odeon

Finskými literárními cenami ověnčená současná spisovatelka, jejíž díla hrají v tamním Národním divadle s hrdostí přesahující běžná měřítka, svým debutem Stalinovy krávy rozčeřila skandinávské literární jezero tématem bulimie a anorexie. Třetím románem Očista pak definitivně vplula také do oceánu světového věhlasu. Příběh dvou generací žen se střídavě vrací z doby krátce po rozpadu Sovětského svazu do neklidného Estonska čtyřicátých let minulého století. Dvě hlavní hrdinky, které svedla náhoda, mají za sebou nešťastnou minulost (mučení, znásilnění, bezkontaktní dětství) a před sebou tajnosti. Jedině čtenáři a čtenářky tuší, o čem všem by si měly říct.

Sylva Lauerová (ed.)
Královny slz a ostružin
(Van Aspen)

Královny slz a ostružin / jdou někdy skrz a jsou jak blín / a míří na komoru, / a pak zas bez hry, bez humoru / sklouznou po povrchu / a místo verše vidíš mrchu. / Sylva Lauerová vybírá básně, / cizí i ty vlastní, / a když se člověk zasní, / napadne ho, že by krásně / mohly vesměs tyhle ženy, / podobné si svojí misí, / tím, jak líčí svoje borce / i to, jak jsou nadrženy, / sloužit coby zákulisí / ke své hlavní editorce. / Její tvorba vymyká se ukrytými rýmy / (tedy aspoň některými) / nebo snovou obrazností, / to když kněžka v chrámu hostí / zástup modrých medvědů. / Najdou se i básnířky, / co s vervou bratří Nedvědů / vozí mouku do mlýna, / kladou kolík do zdířky. / „Vlož mi hlavu do klína, / opíjej se mými chloupky…“ / Básník snadno klesne na dno, / aniž dojde hloubky.