Lze stát uprostřed města, a přesto vést intenzivní a soustředěný život. Dva lidé nebo jedinec si vždy mohou nalézt tichý kout. Sami v sobě, ve svém okolí, v ruchu ulice. Dokonce i na tomto světě. Příběh o takovém hledání s názvem Tichá dívka vydává nakladatelství Argo.

Jde o zatím poslední literární počin v současné době nejčtenějšího severského spisovatele Petera Høega. Debutoval v roce 1988 dílem Představy o dvacátém století, které okamžitě vzbudilo pozornost. Následovala sbírka povídek a o čtyři roky později celosvětově úspěšná kniha na pomezí detektivky a science-fiction Cit slečny Smilly pro sníh.

Autor ve svých dílech často uplatňuje zkušenosti z mnoha povolání, jimiž prošel – od práce na lodi, přes závodní šermířství, až po balet a divadlo. Podobný osud má v určitém smyslu i hlavní hrdina románu Tichá dívka, Kašpar Krone. Dánský cirkusový klaun, který dobyl světové proslulosti, žije mezi zvuky. Vážná nehoda v dětství ho naučila, že pro porozumění celku nestačí skládat realitu z fragmentů, jež k němu propustí lidská ústa. Začal naslouchat jinak. Objevil, že bytosti, místa i věci jsou naladěny na určitou tóninu, která vysvětluje jejich podstatu.

Během zimní sezóny se uchyluje na kodaňské předměstí Glostrup. Tam mu záhadný pár přivede desetiletou KláruMarii. Nepotkávají se poprvé. Už při prvním setkání klauna na dívce překvapilo, že má kolem sebe chvílemi úplné ticho. Každý neustále vytváří nějaký hluk, i ve spánku či po smrti. Bezvýchodnost zní v d-moll, město vibruje Mozartem, déšť zase Bachovými kantátami. Jen KláraMarie ne. Možná ví, co stojí za zvuky světa…

Tichou dívku lze číst jako iniciační román, příběh zasvěcení. Jako cestu klauna za dospělostí nikoli fyzickou, ale duševní. Kašpara pohání touha, která se podobá vůli k životu u předčasně narozených dětí. Žije intenzivněji snad proto, že coby artista neustále balancuje na hranici smrti. Zároveň plní funkci šaška – groteskního panáka s housličkami. Sype životní pravdy z rukávu, aby pobavil či odvedl pozornost. Tíhne k teatrálnosti, dokud si neuvědomí, že podstata ticha tkví jinde.

V jiné rovině kniha rozvíjí tradici skandinávských detektivek. Z útržků se pomalu skládá příběh. Únos dívky rozpoutá sérii pátrání. Tasí se zbraně a teče krev, země se chvěje. Vše obklopuje tajemství, které Kašpara zavede do ženského kláštera, za umírajícím otcem, do sídla podivného konsorcia Konon i do potrubí městské kanalizace, je vyhoštěn ze země kvůli údajnému daňovému podvodu. Ale spory s institucemi se zde – narozdíl od Citu slečny Smilly pro sníh – dějí mimoděk, klaun je přehlíží. Politika, byznys, církev, tedy takzvaně vážný život, se pro něj od světa maringotek moc neliší, stejné zvuky, stejní lidé. Jen nenosí klaunské masky. Masky, které nakonec mohou být nejvyšší pravdou.

Peter Høeg
Tichá dívka
Přeložila Helena Březinová.
Argo 2009