Hlavní obsah
 

RECENZE: Zločiny Velké Prahy mají zajímavé postavy a respektují historii

Režisér Jaroslav Brabec natočil historickou sérii Zločiny Velké Prahy, kterou uvádí vždy v neděli večer ČT1. Její forma je poměrně zastaralá, ale naštěstí se nesnaží vyvolat atmosféru 1. republiky trapnými vtípky, falešnou četnickou bodrostí a domnělou starosvětskou „pohodou“.

 
RECENZE: Zločiny Velké Prahy mají zajímavé postavy a respektují historii

Hlavní postavou Zločinů Velké Prahy je šéfinspektor Hynek Budík (Jaroslav Plesl), trochu posmutnělý, krizí středního věku pronásledovaný profesionál. Rozporuplná postava ale v Pleslově podání nebude mít problém vyvolat u diváků sympatie.

Jeho žena pochází z nižší uherské šlechty, on sám pracoval ve Vídni a nemá moc rád vesnice. Na začátku seriálu se dozví, že ho vyslali z centra Prahy až na zablácený „venkov“ (tehdy tím mysleli třeba Dejvice, Karlín a Holešovice). Ani doma neprožívá idylku, dcery ho moc neposlouchají a smutná stárnoucí manželka vzpomíná na bývalou slávu šlechty, se kterou republika „zatočila“.

Postavě inspektora Havlíčka (Jiří Langmajer) přiřkl scénář nemocnou neteř, o kterou se musí starat, což ho zajímavě polidšťuje. Jinak je to klasická langmajerovská role, kdy se většina dialogů odehrává v postelích různých dam. Mezi souložemi inspektor i trochu vyšetřuje, ale režiséři už by měli začít namáhat fantazii a dávat mu taky jiné role.

Jiří Langmajer, Jaroslav Plesl a Denis Šafařík.

Foto: ČT

Scénář (Petr Zikmund, Jan Drbohlav, Zdeněk Zapletal, Ivan Hejna) je propracovaný, srozumitelný a snaží se vystihnout historickou realitu. To by sice měla být samozřejmost, ale bohužel dnes není.

Kriminalisté tentokrát nejsou géniové (ani autisté, díky bohu) a neřeší se rafinované zločiny mafie, spíše takové upachtěné vesnické mordy. Páni inspektoři krouží okolo a nějaká ta služka nebo podkoní se nakonec vždy podřeknou.

Scénář nevynechává ani sociální otázky, protože bída byla po 1. světové válce skutečně značná. Body navíc zaslouží za to, jak v nebývalé míře ukazuje, že tu žilo hodně národností a jejich vztahy nebyly jen negativní, spíše složité.

Dokonce se pokouší také vyprávět z pohledu jiných postav než nadšených republikánů-masarykovců. Více pohledů příběhům neškodí. A je dobré vysvětlit, že v Československu bylo normální mít za manželku Maďarku nebo Němku a doma se prostě „šprechtilo“. V Praze sice čeština vedla, ale v Karlových Varech nebo v Chomutově by pan inspektor na Češku ani nenarazil.

Jaroslav Plesl, Jiří Bartoška a Miroslav Táborský.

Foto: ČT

Občas nějaká maličkost úplně nesedí – třeba když postava maďarské hraběnky, která nevyrůstala u nás, mluví perfektně česky bez přízvuku. Reálnější by bylo, kdyby mluvila asi jako baronka ze Švejka.

Co Zločiny Velké Prahy určitě nenabízejí, jsou akční scény. Děj běží v klidnějším tempu a neprovádí se tu žádné divočejší kousky s kamerami a drony. Vizuál spadá do průměru. Většina děje se odehrává v interiérech a celkově jsou Zločiny Velké Prahy spíše statická konverzačka, ovšem s atmosférou.

Celkové hodnocení: 75 %

yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Reklama

Výběr článků