Hlavní obsah

RECENZE: Země medu. O nejprostších i nejpodstatnějších věcech

Právo, Věra Míšková

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Makedonský snímek Země medu získal oscarovou nominaci v kategorii nejlepší mezinárodní film i nejlepší celovečerní dokument. Na festivalu Sundance ho ocenila porota Velkou cenou za nejlepší dokumentární film i za jeho významný vliv.

Trailer Země medu

 
Článek

V Česku ještě stačil zahájit festival Jeden svět, ale přehlídka už byla z důvodu koronavirové pandemie přerušena. Zemi medu nyní umístila distribuční společnost Artcam na internetovou platformu DAFilms.cz, která v těchto časech nahrazuje podívanou v kinech.

Zemi medu si právě teď stojí za to pustit. V čase, kdy jsme museli opustit mnoho zábav a věcí, které ať už po právu, nebo neprávem nazýváme zbytnými, je dobře se podívat na snímek, jehož hrdinka žije život okleštěný až na dřeň, zato v dokonalém souznění s přírodou a vlastně docela šťastný.

Padesátnice Hatidze Muratova bydlí se svou stařičkou a nemocnou matkou v chudé chalupě v odlehlé horské oblasti severní Makedonie. Stejně jako nikdo v tomto místě nemá elektřinu, tekoucí vodu a po horách bez silnic se pohybuje s obratností kamzíka a obezřetností člověka, který ví, že příroda tu byla dávno před ním a že je nanejvýš vhodné její zákony ctít.

Sbírá med divokých včel a nikdy nezapomíná vzít si jen polovinu a tu druhou nechat včelám, aby nestrádaly a sladké, tekoucí a životodárné zlato vydaly znovu. Prodává ho ve Skopje, vzdáleném několik kilometrů, kde si kromě toho dopřává jediný rozmar svého prostého života, kaštanovou barvu na vlasy.

Jeho poklidný tok však naruší příjezd kočovné rodiny, která vtrhne neomaleně do bezprostředního sousedství. Křičící děti, rachotící stroje, stádo dobytka, to vše v kráse a klidu okolní krajiny zabírané citlivou kamerou působí nepatřičně stejně jako hrubé dobývání medu. A jen jedno z dětí k Hatidze a jejím výpravám za divokými včelami jako příslib naděje přilne…

Tamara Kotevska a Ljubomir Stefanov s citem a smyslem pro proporce zachytili život své hrdinky s respektem a pokorou. Tak jako Hatidze naprosto samozřejmě ctí zákony přírody a s láskou krmí, napomíná a občas i rozesměje umírající mámu, i oba tvůrci vycítili a dokázali v obrazech zprostředkovat divákům odcházející svět, který ještě nechce být podřízen byznysu se vším, co k němu patří včetně bezohlednosti k přírodě a jejím zákonům.

A že na to ti, kdo je porušují, doplatí, je nutný a velmi naléhavě působící důsledek.

Země medu
Makedonie 2019, 87 min. Režie: Tamara Kotevska, Ljubomir Stefanov

Hodnocení 75 %

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám