RECENZE: Hádkovi. Nekonečné čekání na sestru Evu

Jde totiž pohříchu mnohem více o moralitu, která, jak praví klasik slovy hlasatelky ve filmu Vesničko má, středisková, nastavuje zrcadlo společnosti, kde peníze jsou alfou a omegou všeho.

Ve dvou manželských párech v podání Sandry Novákové s Jakubem Prachařem a Jitky Čvančarové s Hynkem Čermákem bychom mohli zkraje poznat rozhádané dvojice z filmu Zítra to roztočíme, drahoušku. Jenže to byla opravdu komedie, v níž naschvály, které si dělají Novákovi a Bartáčkovi, mají vtip a spoustu skvěle zahraných nápadů.

Stejně tak bychom v nich mohli poznat hrdiny filmů Známí neznámí nebo dvojice z Polanského brilantního Boha masakru, ale i tady platí, že vtipu, načasování každé věty a hereckým výkonům sahají Hádkovi sotva po kolena.

Bratři Hádkovi jsou podpantofláci, kteří se svými od začátku do konce stejnoměrně nesnesitelnými manželkami nechají zatáhnout do hádky o dědictví po dědečkovi, který ještě nezemřel. Fuj, to přece není maličkost, z níž postupně vzejde zábavný masakr, to je dost vážná, opravdu hnusná věc.

Oba páry si jdou předem dědečkův byt tajně přeměřit, aby věděly, kolik může z jeho prodeje každému z nich kápnout, a protože se tam potkají, první část filmu se hádají o to, kdo tam byl první, a je tedy větší darebák.

Dámy na sebe hulákají, srší jízlivostmi, v nichž se properou i věci předmětně nesouvisející, a pánové jen trpně mlčí nebo cosi nesměle poznamenají, čímž každý z nich vždy na chvíli obrátí hněv příslušné manželky proti sobě.

Nelze upřít, že většina řečeného i vyřvaného je odposlouchána a sepsána nejspíš dosti věrně, jenže zhruba po půlhodině už toho má člověk plné zuby, tím spíše, že nic nesignalizuje, že by se na tomto modelu mělo cokoliv změnit.

Aby se mohla hádka dál rozvíjet, vstoupí na scénu otec obou bratrů a všichni společně čekají v pokračujících hádkách na třetího sourozence, sestru Evu (v maličké roli Lucie Polišenská), která nakonec přinese smutné rozuzlení.

Rozložení sil obou zjevně dlouhodobě rozhádaných párů je stereotypní, vyzývavá štěkna a agresivní generálka do sebe šijí za více méně mlčenlivého přihlížení zhruba stejně trpných mužů, otec/tchán v podání Ondřeje Pavelky je znechucen tím, jak se „mladí“ hádají, a tak pořád dál a dokola jako v nekonečně nastavované herecké etudě.

Z Hádkových tak nevznikla komedie, na to jsou málo vtipní a nápadití, a jestli se někdo bude smát, pak to nebude hezký, osvobozující smích.

A nevzniklo ani morální drama, protože všechny ty hádky jsou sice nejspíš opravdu dost dobře přetlumočené ze života, ale nic víc, jen kloužou po povrchu.

Co jiného než ujištění, že takhle se lidé dokážou opravdu o skutečné, nebo imaginární dědictví hádat, si divák z kina odnese, je velká neznámá.

Hodnocení 45 %