Článek
V něm překladatelka Anna Křivánková fundovaně objasňuje pravidla japonského žánru bišódžo, jenž stojí na hlavní hrdince, která je chytrá, krásná, ale nevadí jí svěřit se občas výhradně do mužské péče.
Čtenář, vybaven takovou informací, poněkud lépe vstřebá zápletku knihy, kde hlavní hrdinka, věhlasná specialistka na sny Acuko Čiba, funguje především jako sexuální fantazie takřka všech mužských postav, jejichž charisma ji pak zajímá mnohonásobně víc než vědecký výzkum.
Ale pěkně popořádku: Acuko společně se svým kolegou vynalezli převratný přístroj, který dovoluje vstupovat do lidských snů a díky jejich následné analýze léčit potlačená traumata a neurózy. Tento vynález zkouší Acuko v roli svého alter ega, rozspustilé dívky Papriky, na několika vysoce postavených mužích, kteří si nepřejí, aby se o jejich duševních problémech dozvědělo okolí.
Když je pak zázračný přístroj ukraden, pátrá po něm Acuko spolu se svými vlivnými mužskými přáteli. Času je málo, Japonsko začínají ovládat snoví teroristé, kteří zhmotněnými nočními můrami děsí obyvatele.
Umělecké zpracování snů je svůdné. Jenže co dobře funguje v náznaku, může poněkud ztratit své kouzlo v podrobně popsané scéně. Stejně jako třeba filmy, které na fenoménu snů postavily svou zápletku (zmiňme např. divácky úspěšný Počátek Christophera Nolana), naráží i Cucui na omezení jazyka. Síla nočních běsů postav bledne pod náporem slov, tím spíš, že se autor zaměřuje především na věcné popsání snových scén. Ty pak působí trochu nahodile a hůř se v nich hledá hlubší provázanost.
Křivánková v doslovu upozorňuje, že podle knihy vznikl manga komiks a animovaný film. Tyto formy do sebe snad lépe nasají surreálno a snáze pracují i s provázaností jednotlivých komponentů snů, které se v zápletce uplatňují především v poslední čtvrtině knihy. Přesto, pokud zůstaneme u literární podoby, zůstává Paprika jen zábavným a trochu ztřeštěným exkurzem do japonského sci-fi.