Článek
Pracujete stále na novém albu, nebo už je hotové a čeká jen na vydání?
Máme před sebou poslední kroky, mixování zvuku a podobně. Vylaďujeme detaily. Rádi si ale necháváme otevřený prostor pro případ, že by na poslední chvíli přišel ještě nějaký nápad na novou píseň.
A máte pocit, že ještě nějaký takový nápad přijde?
Nevím, ale spíš myslím, že už máme hotovo. Měl jsem při práci na téhle desce období, kdy jsem ze sebe jako autor dostal víc než kdykoliv předtím. Vznikly velmi upřímné a otevřené písničky.
Čím byl ten nečekaný přetlak kreativity způsoben?
Myslím, že to byla kombinace několika faktorů. První z nich byl, že jsme byli velmi dlouho na cestách. A i když na turné rádi tvoříme a vlastně celé minulé album vzniklo po zákulisích klubů, v tourbusech a dodávkách, je to stále těžší. Takže když jsme se vrátili a mohl jsem být na jednom místě, konečně jsem se pořádně nadechl.
Druhý důvod byl, že mám za sebou velmi bouřlivý rok a půl. Velmi nešťastným způsobem skončil vztah s jedním z mých nejbližších přátel. Naučil jsem se tím hodně o sobě, o závislostech a zneužívání návykových látek. V konci našeho přátelství to totiž hrálo svou roli.
Ve stejné době jsem se zasnoubil a později oženil, což bylo úžasné a nádherné. Mimochodem, zasnoubil jsem se na dovolené v Praze. Žil jsem tedy ve velkých extrémech. Byl jsem současně hluboce smutný i neskutečně šťastný.
Také jsem byl velmi unavený, ale zároveň jsem získával energii z tvorby a písní, které vznikaly. Všechno se to sešlo v jednom momentu a z tvůrčího hlediska to bylo perfektní.
Vaše debutové album VHS z roku 2015 bylo úspěšné. Cítíte se teď být pod tlakem?
Rozhodně ano, nebudu lhát. Naštěstí je to především kvůli očekávání, které na sebe klademe sami. Tlak zvenčí je jen velmi malá část. Myslím si totiž, že převážná část našich fanoušků je velmi otevřená. Lidé obecně prostě jen chtějí slyšet dobrou hudbu.
Takže je důležité, abych vytvořil nejlepší hudbu, jaké jsem schopen. Nejde mi o to, aby se má tvorba potkala s cizím očekáváním. Přes to všechno, a i když jsem si novým materiálem naprosto jistý a vím, že je to to nejlepší, co jsme kdy napsali, jsem nervózní. Nicméně myslím, že nejdůležitější, co si musí umělec uvědomit, je, že jediný, koho musí uspokojit, je on sám.
A většinou i zbytek kapely. Hádáte se o něčem?
Občas. Rozhodně existují písně, o kterých jsme diskutovali. Hádali jsme se, jestli si zaslouží být na albu. Nicméně v poslední době jsme dospěli do bodu, kdy jsme podobně naladění a shodneme se.
V rozhovorech tvrdíte, že nové album fanoušky překvapí. První singl Ahead of Myself na předchozí tvorbu ale navazuje poměrně plynule.
Rozhodně. Měli jsme pocit, že to je skvělý most mezi tím, kde jsme se nacházeli dřív, a tím, kam směřujeme. Zdálo se nám důležité takový předěl fanouškům nabídnout. Teď ale ukážeme i jinou stránku své tvorby.
Říkáte, že umění je vždy odrazem doby, ale že osobně se o to v žádném smyslu nepokoušíte vědomě. Jak se tedy dnešní doba podle vás ve vašich písních zrcadlí?
Rozhodně nejsem první, kdo tohle říká. Já se o to vlastně při práci na nových písních i vědomě pokoušel. Věnoval jsem tomu hodně úsilí a dost jsem se s tím trápil. Snažil jsem se o velká témata, psal jsem o politických a sociálních záležitostech, snažil jsem se zachytit, co se děje kolem mě. Ale když jsem to poslouchal, nic z toho se mi nezdálo autentické.
Tak jsem se místo toho zaměřil na své nitro. Rozhodl jsem se psát velmi konkrétně o svém životě a věcech, se kterými se potýkám. Díky tomu vznikly písně, z nichž mám pocit, že mě přesahují. Myslím, že hodně autorů časem přijde na to, že čím jsou konkrétnější a osobnější, tím vznikne obecnější poselství.
Vydáním nového alba skončí éra vaší první desky. Co nejlepšího jste v ní prožili?
Bylo krásné sledovat, jak se práce, kterou jsme za posledních deset let udělali, začíná vyplácet. Sledovali jsme, jak se naše hudba dostává k nejrůznějším lidem. Večer před koncertem v Praze jsme byli v malinkatém baru. Jedna holka tam měla na sobě svetr X Ambassadors. Pozdravil jsem ji, objal, chvíli jsme se bavili. Byla z Polska a přijela za námi do Prahy.
Přijde mi kouzelné, když v Praze jako Američan potkám svou fanynku z Polska. Je to bláznivé a je na tom krásně vidět, jak daleko se naše hudba dostala. V takových chvílích jsem pyšný na kluky z kapely a na to, co jsme dokázali.