Hlavní obsah
Halina Mlynkova uspěla v Polsku, teď se chystá zpívat i pro Čechy. Foto: archív umělkyně

Zpěvačka Halina Mlynkova: Spousta Poláků mě prostě bere za svou

Halina Mlynkova (41) se narodila v České republice na Těšínsku, tedy na hranicích s Polskem. V letech 1998 až 2003 na sebe upozornila jako zpěvačka v Polsku tehdy populární skupiny Brathanki. Po odchodu z ní spolupracovala s několika umělci i producenty a v roce 2011 vydala první sólové album Etnoteka.

Halina Mlynkova uspěla v Polsku, teď se chystá zpívat i pro Čechy. Foto: archív umělkyně
Zpěvačka Halina Mlynkova: Spousta Poláků mě prostě bere za svou

Momentálně má na kontě dvě další, přičemž aktuální Zycia mi malo je z roku 2016. V září vyjde její první český singl a na příští rok chystá sólovou desku.

Vyjde vaše nová sólová deska i v češtině?

Plánujeme písničky opatřit polskými i českými texty a vydáme ji v Polsku i v České republice. Natáčet začneme v září. Ten měsíc vydáme v Čechách singl, písničku, která vyšla na mé předchozí desce Zycia mi malo. Máme k ní hotový český text, ale trochu ji předěláme.

Zpívat v češtině je pro mě novinka. Občas jsem na nějakém vystoupení česky zpívala, ale nebyl to můj umělecký program. Zaměřovala jsem se na kariéru v Polsku.

Halina Mlynkova

Foto: archív umělkyně

Proč jste se rozhodla vstoupit na českou hudební scénu až nyní?

Dlouho jsem se tomu bránila, necítila jsem ani potřebu to udělat. Také jsem si nebyla jistá v češtině, byť jsem se v této zemi narodila. Žila jsem totiž mnoho let v Polsku, takže bylo nutné se k češtině vrátit.

Bylo též nutné poznat prostředí české hudební scény a pár lidí, kterým mohu důvěřovat a s nimiž chci pracovat. Velmi mi v tom samozřejmě pomáhá můj manžel, český hudebník a producent Lešek Wronka.

Jaké máte vlastně občanství?

České, v Polsku žiju jako český občan. Když jsem nedávno někomu řekla, že po dvaceti letech jsem tam na cestovní pas, hrozně se divil. Spousta Poláků mě totiž bere jako svou. Je to milé a mám z toho velkou radost, protože dostat se v cizí zemi tak moc do povědomí, to se nepoštěstí každému.

V České republice jsem se narodila, chodila jsem tady na základní školu, ale na střední jsem už šla do Polska. V Těšíně so do sousední země chodí přes most a kolem tržiště, kam lidé chodí nakupovat. Často mi nadávali, protože si mysleli, že je předbíhám ve frontě. Já ale spěchala do školy.

Na vysokou školu jsem šla na Jagellonskou univerzitu, potom jsem si k tomu přidala studium jazzu a začala jsem zpívat.

Kdy jste cítila, že jste v Polsku vlastně započala hudební kariéru?

Měla jsem to štěstí, že hned z první písničky, kterou jsme se skupinou Brathanki zveřejnili, byl celonárodní hit. Jmenuje se Czerwone korale a dodnes si ji v Polsku zpívají děti i dospělí.

Byla jsem ještě na vysoké škole, když mě oslovilo několik skupin, abych s nimi zpívala. Byla mezi nimi i kapela Brathanki a jako první mě pozvala na zkoušku. Její tvorba se mi líbila a já si řekla, že s ní strávím léto, odehrajeme pár koncertů, něco si vydělám a půjdu dál.

Jenže potom jsme natočili první desku a písnička Czerwone korela se stala hitem. Změnilo to mé plány, protože jsem si nemyslela, že v kapele zůstanu delší dobu. Chtěla jsem jít studovat do Brna na muzikálovou školu. Jenomže my najednou měli kolem tří set koncertů ročně.

Uvědomovala jste si, co se ve vašem životě děje?

Celé jsem si to uvědomila, až když už jsem v Brathankách nebyla a začínala jsem se sólovou kariérou. Všimla jsem si tenkrát, že mám všude otevřené dveře. Všichni producenti v Polsku se mnou chtěli nahrávat, každý muzikant, který se mnou točil nebo hrál, z toho měl upřímnou radost. Teprve tehdy mi to všechno došlo.

Když jsme koncertovali s kapelou Brathanki, jezdila jsem na koncerty a zpívala. Neřešila jsem internet, který tehdy začínal, a média, takže jsem neměla pořádně ani přehled o tom, jak je kapela v Polsku slavná. Bylo mi to jedno, šlo to kolem mě. Když jsem se pak jednou zeptala kamarádky, jestli jsou Brathanki někde na internetu, koukala se na mě jako na blázna. Dělala jsem tehdy prostě to, co jsem měla.

Halina Mlynkova se dlouho zdráhala zpívat česky.

Foto: archív umělkyně

V roce 2003 jste ale ze skupiny Brathanki odešla. Proč?

Kluci z kapely se mnou začali mít problém, protože má popularita pořád rostla. Došlo to dokonce do stádia, že jsem v některých okamžicích musela mít ochranku. Když jsem například šla na pódium, spustila se kolem mě doslova davová psychóza. Zažila jsem i okamžiky, kdy fanoušci rozhoupali auto, ve kterém jsem seděla, a skandovali mé jméno. Kluky z kapely ale současně trochu ignorovali, a oni to těžce nesli. Tím problémy začaly.

Nakonec se kluci dozvěděli, že jsem těhotná, a začali hledat mou nástupkyni. Když jsem se to dozvěděla, hrozně se mě to dotklo. Byla jsem přesvědčena, že si takový přístup nezasloužím, protože jsem kapelu brala jako svou rodinu.

Skončilo to tehdy, kdy jsme měli nahranou třetí desku a měli jsme k ní natáčet videoklip. Přijela jsem do Varšavy, kde se mělo točit, zavolala jsem kamarádce, která se starala o můj make-up, a ona mi řekla, ať zavolám klukům z kapely, že prý klip nebude.

Kluci mi nechtěli nic říct, a tak jsem zavolala do vydavatelství Sony Music. Tam mi sdělili, že mě spoluhráči chtějí vyměnit. Naštvala jsem se a rovnou jsem ředitelce Sony Music oznámila, že z kapely odcházím.

Pokusili jste se to pak mezi sebou nějak urovnat?

Kluci za mnou později přišli a chtěli, abych se vrátila. Pro mě to ale bylo nepřijatelné, protože to, jak se zachovali, mě hodně bolelo.

Halina Mlynkova už našla v České republice spolupracovníky.

Foto: archív umělkyně

Z kapely Brathanki jste odešla v roce 2003 a sólový debut jste vydala v roce 2011. Co jste dělala osm let mezi tím?

Po odchodu z kapely jsem asi rok nechtěla o hudbě ani slyšet. Narodil se mi syn, byl hodně nemocný, a já se mu věnovala na sto procent. Potom jsem začala myslet na natáčení desky. Každý producent, s nímž jsem pracovala, byl naprosto úžasný, ale každý mě tlačil do stylu, který mu byl blízký. Nikdy to nebylo podle mé představy.

Časem jsem si uvědomila, že producenti, kteří jsou žánrově vyhranění, nemohu lámat k něčemu jinému. Nakonec jsem potkala mladé lidi, kteří pochopili, jakou hudbu chci dělat, a s nimi jsem nahrála svou první sólovou desku. Rodila se velmi dlouho.

Jakou hudbu jste chtěla dělat?

Kultura Těšínského Slezska, odkud pocházím, je prosáklá folklórem. Od dětství mě formoval, navíc jsem k němu získala ještě hlubší vztah díky tomu, že jsem studovala antropologii a etnografii.

Chtěla jsem se od stylu, který dělala skupina Brathanki, odpojit, a tak jsem se vydala trochu těžší cestou a písničky dělám tak, jak chci. Vliv naší lidové hudby je v nich ale patrný. Dalo by se říct, že hudba, která mě naplňuje, je pop-folk. A baví mě instrumentální minimalismus.

Taková bude i vaše nová deska?

Ano, v tom duchu je připravována.

Která písnička vyjde v září jako vás první český singl?

Jak jsem řekla, v polštině je nahraná na mé poslední sólové desce Zycie mi malo. V české verzi se jmenuje Pojď se mnou dál a je v ní velmi výrazná popová linie. Letos v létě ji ale na koncertech hrajeme trochu jinak, v podstatě jako baladu. Je o tom, že bychom na životní cestě měli mít kolem sebe jenom lidi, kterým můžeme věřit a kteří nám stojí za to, abychom stáli při nich.

Ještě předtím, než vyjde nová deska, bych ráda v České republice představila druhý singl. A také bych ráda připravila pro české publikum nějaké koncerty.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Výběr článků