Hlavní obsah
Režisér se svým typickým doutníkem. Foto: Milan Malíček, Právo

Z Čáslavi až na vrchol Hollywoodu. Režisér Miloš Forman slaví pětaosmdesáté narozeniny

Když si před jednačtyřiceti lety šel v Los Angeles pro svého prvního Oscara za režii Přeletu nad kukaččím hnízdem, bylo Miloši Formanovi 44 let. Měl za sebou české filmy Konkurs, Černý Petr, Lásky jedné plavovlásky, Hoří, má panenko a americký Taking Off, který sice dostal Velkou cenu poroty v Cannes, ale v Americe si na sebe ani nevydělal.

Režisér se svým typickým doutníkem. Foto: Milan Malíček, Právo
Z Čáslavi až na vrchol Hollywoodu. Režisér Miloš Forman slaví pětaosmdesáté narozeniny

V tu památnou chvíli, kdy si charismatický usměvavý Čech spíše běžel, než šel převzít zlatou sošku, seděli v hledišti jím „poražení“ Federico Fellini, Robert Altman, Sydney Lumet a Stanley Kubrick. Forman si užíval velký americký sen, o jehož splnění nepochyboval.

Jediné, co nestárne, je humor
Miloš Forman

Smysl pro humor potřeboval

Nikdy se nespokojil s dosaženým, vždycky chtěl dál. Do vínku dostal úžasný talent k vyprávění příběhů, ohromný cit pro detail a zkratku a originální smysl pro humor.

„Jediné, co nestárne, je humor,“ řekl Právu v rozhovoru před svou poslední návštěvou karlovarského festivalu. „Když se člověk dívá třeba na filmy kolem roku 1910 – to už se točila dramata, byla tu Greta Garbo, tak se na ně vlastně moc dívat nedá, je to skoro trapné. Ale komedie, jen si to vezměte z té samé doby: Charlie Chaplin, Buster Keaton, Harold Lloyd, Laurel a Hardy – dodneška se tomu člověk směje. Humor nemá časový limit.“

A právě smyslu pro humor, jenž podporuje houževnatost, potřeboval Forman při své cestě za úspěchem víc než kdokoliv jiný.

Narodil se 18. února 1932 v Čáslavi a do dvanácti let ztratil oba rodiče. Otce Rudolfa zavraždili nacisté v Buchenwaldu za činnost v odbojové skupině, matku Annu odvedlo gestapo malému Milošovi přímo před očima a později zahynula v Osvětimi. On sám pak strávil zbytek války různě po příbuzných a pak žil v internátní škole pro válečné sirotky v Poděbradech.

Snad to byl právě osud sirotka, který neměl nikoho „v zádech“, snad i vzor ve starším bratru Pavlovi, který ve třicátých letech porazil v simultánce kubánského šachistu Capablanku, Forman měl vždycky ohromnou potřebu a snahu být nejlepší, být jednička.

A téhle potřebě, která ho táhla z malého českého rybníku za hranice, dokázal obětovat pohodlí domácího úspěchu i přijmout chudobu nezaměstnaného v Americe.

Miloš Forman s představitelem Mozarta Tomem Hulcem.

Foto: ČTK/AP

Ponti a Cannes – dvě velká zklamání

Ta cesta ven vedla nejdřív přes velkou blamáž s italským producentem Carlem Pontim při filmu Hoří, má panenko. Ponti přijel až na projekci hotového filmu, po skončení beze slova odešel a pak vzkázal, že chce svých osmdesát tisíc dolarů zpátky kvůli nedodržení smlouvy. Oficiálně proto, že je film o dvě minuty kratší, než bylo podepsáno, ve skutečnosti proto, že podle Pontiho – stejně jako podle tehdejších domácích stranických hodnotitelů – film uráží obyčejné lidi.

S nepředstavitelným dluhem na krku se Forman na festivalu ve francouzském Annecy domluvil s tamějšími filmaři v čele s Claudem Berrim, aby udělali sbírku a Pontiho práva odkoupili, a začátkem roku 1968 odjel za velkou louži, aby dobyl Hollywood.

V newyorském hotelu Chelsea, známém útočišti celebrit bez vindry v kapse, začal s Berrim psát scénář Taking Off. Práci přerušili jen proto, aby odjeli na festival do Cannes, kde se film Hoří, má panenko společně s Němcovým O slavnosti a hostech a Menzelovými Ostře sledovanými vlaky ucházel o Zlatou palmu. A vzhledem ke kvalitám všech tří (i vzhledem k tehdejší popularitě pražského jara ve světě) bylo prakticky jasné, že jeden z nich vyhraje.

Jenže pod vlivem studentských nepokojů v Paříži popadla i francouzské filmaře revoluční nálada, festival byl v půli zrušen a Forman se vrátil k práci na scénáři o květinových dětech.

„Viděl jsem v nich něco, co mi bylo drahé: svobodu. Zároveň nás dost nudili. Celé dny se válejí na karimatkách, kouří trávu, čumí do stropu, večer se vydají do ulic a žebrají, aby si mohli koupit něco k jídlu a marihuanu, a pak si jdou zas lehnout a koukat do stropu,“ řekl s tím, že ho mnohem víc zajímali jejich rodiče, jejichž skepticismu rozuměl.

Jenže film nevydělal, a když americké vízum vypršelo, on se jako poražený domů vrátit nechtěl. V Hotelu Chelsea přežíval s jedním pivem a plechovkou fazolí na den.
A pak jednoho dne přišel balíček a v něm kniha Vyhoďte ho z kola ven. Věčný konflikt mezi jedincem a institucí bylo přesně to, co Forman potřeboval. Dokonale připraven se sešel s producenty budoucího filmu Přelet nad kukaččím hnízdem, a protože jedině připraveným štěstí přeje, na konci byla ona kýžená slova: A Oscara získává – Miloš Forman!

Amadeus a ti druzí

Druhý oscarový úspěch začal v Londýně. Jeho agent Robby Lantz ho pozval do divadla a až v taxíku mu řekl, že jdou na hru ne o jednom, ale hned o dvou hudebních skladatelích – Mozartovi a Salierim. Filmový výsledek vynesl Amadeovi osm Oscarů, z toho jednoho Formanovi za režii.

Fakta

Po válce navštěvoval internátní školu pro válečné sirotky.

 

Vystudoval FAMU a do roku 1968 natočil filmy Černý Petr (1963), Lásky jedné plavovlásky (1966) a Hoří, má panenko (1968).

 

Film Přelet nad kukaččím hnízdem (1974) byl oceněn pěti Oscary, Amadeus (1984) osmi. Nominován byl i Lid versus Larry Flint (1996).

 

Jeho další filmy Jsou Taking Off (1971), Vlasy (1979), Ragtime (1981), Valmont (1989), Muž na Měsíci (1999), Goyovy přízraky (2007) a Dobře placená procházka (2009).

 

Je držitelem mnoha filmových cen včetně karlovarského Křišťálového glóbu za mimořádný přínos světové kinematografii.

 

V letech 1958–1962 byl ženatý s Janou Brejchovou, v letech 1964–1999 s Věrou Křesadlovou a v roce 1999 se oženil s Martinou Zbořilovou. Má syny Petra a Matěje (1964) a Andyho a Jima (1998).

I v dalších úspěšných filmech Lid versus Larry Flint (Zlatý medvěd Berlinale), Muž na Měsíci (Stříbrný medvěd za nejlepší režii tamtéž) potvrdil Miloš Forman svou pozici jednoho z nejváženějších režisérů světa a s Josefem Myslivečkem, Antonínem Dvořákem a Milanem Kunderou tvoří čtveřici českých umělců, jejichž zahraniční tvorba se dočkala plného přijetí.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Reklama

Výběr článků