Hlavní obsah
Yemi A. D. je na začátku své pěvecké dráhy. Foto: Championship Records – Vincent Flouret

Yemi A. D.: Pro mě je v hudbě důležitější názor než zábava

Dosud byl Yemi A. D. (32) vnímán především jako tanečník či ten, kdo se podílel na choreografiích televizních vystoupení a koncertů amerického zpěváka Kanye Westa. Jeho spolupráce s ním stále trvá, a tak není divu, že se rodák z Liberce rozhodl vydat i na cestu zpěváka, skladatele a textaře. Před několika dny vyšlo jeho debutové minialbum Equals.

Yemi A. D. je na začátku své pěvecké dráhy. Foto: Championship Records – Vincent Flouret
Yemi A. D.: Pro mě je v hudbě důležitější názor než zábava

Zdá se, že jste se dosud zpěvu věnoval spíš okrajově…

Desku jsem předtím skutečně žádnou nenahrál, ale už několik let zpívám při speciálních příležitostech své verze písniček od Prince nebo Santany. Pro radost a zábavu.

Co vás vedlo k tomu vrhnout se na vlastní skladby a nahrát minialbum?

Začal jsem na něm pracovat před rokem a půl s tím, že připravím rovnou celé album. Cesta vzniku písniček ale byla strastiplná. Mnoho nápadů jsem vyhodil, protože se mi nelíbily, hledal jsem svůj žánr, linku zaštiťující téma a spojení mezi písněmi.

Když jsem měl pocit, že jsem to konečně našel, vydal jsem jen ty songy, za kterými si stojím. Byl to odmalička můj sen. Dosud jsem na to ale neměl dost odvahy a ani téma.

Je důležité téma mít?

Jsou dva typy umělců. Buď jsou to baviči, anebo ti, kteří něco hlásají, cítí se být odpovědní a chtějí něco změnit. Já se řadím k těm druhým. V hudbě by samozřejmě měla být zábava, pro mě je ale nejdůležitější názor. A je také pravda, že jsem si ho utříbil až v posledních letech. Tuhle desku bych nemohl nahrát třeba před pěti lety, nebyl jsem na ni ještě zralý.

Co svým posluchačům říkáte?

Myslím si, že největším problémem světa je rovnost. Většina konfliktů, které aktuálně probíhají, je založena na tom, že si někdo o někom myslí, že mu není rovnocenný. Je jedno, jestli jde o práva homosexuálů, žen, handicapovaných lidí, rasismus nebo konflikty křesťanů a muslimů. Na téhle planetě žijeme společně, já mám ale pocit, že se ve skutečnosti chováme, jako by tu byl každý sám.

Je to téma, které je mi blízké a v životě ho řeším. Myslím si, že ty věci lze změnit.

Jste dost důsledný?

Témat, o kterých jsem hovořil, se jen nedotýkám. Vkládám do nich svůj čas, energii i peníze. Současně jsem například rozjel projekt se školkou pro handicapované děti. Snažím se tím lidem říct, aby nespoléhali na to, že za ně něco vyřeší instituce. Myslím si, že pokud chtějí někomu nebo něčemu pomoci, nestačí jen mluvit anebo někam poslat peníze.

Daří se vám to?

Je to řetězová reakce. Díky písničkám na desce mi píšou lidé z celého světa. Nejčastěji jsou to Češi, ale mnozí z nich žijí například v Africe nebo Austrálii a přes internet sledují, co se děje na české hudební scéně.

Těší mě i odezva od spousty mladých lidí, protože jsem si předtím myslel, že téma rovnosti je pro ně příliš vážné.

Když vaše hudba, nebo jiná forma umění vyvolá diskusi, je to první krok k tomu, aby si člověk uvědomil, co a proč se děje a zda by to mohlo být lepší.

Kdo za těmi problémy podle vás stojí?

V České republice především politika. Volby tu vždycky byly jenom cestou k tomu, zda budou silnější ubližovat slabším, nebo naopak. Volby naši společnost vždy pouze rozdělovaly, snad kromě prvních svobodných po listopadu 1989.

Ve světě je to tak, že křivdy, které byly v minulosti učiněny, mají tak hluboké kořeny, že některé národy a skupiny lidí mají stále pocit, že je třeba je oplácet. Pokud se to nezmění, budou konflikty pokračovat.

Je vaše deska jednorázový projekt?

Není, v tom jsem měl jasno už předtím, než vyšla. Nezačal jsem s tím dříve, protože jsem neměl ujasněné názory. Teď už vím, že chci pokračovat dál a chci se té problematice věnovat třeba až do konce svého života. Už teď připravuju další desku, a když mi má pracovní a finanční situace dovolí se tomu věnovat ještě víc a vymýšlet další projekty, udělám to.

Je produkce Equals ovlivněna vaším pohybem v americkém šoubyznysu?

V tom máte pravdu. Teď, když v Americe režíruju Westovo nové turné Yeezus, vidím naprostý profi přístup celého týmu. Jakmile se ale vrátím do Čech a chci se chovat profesionálně, většinou narazím na argument, že mám přehnané nároky. Nemohu tu najít správné lidi, další mi nerozumějí, dělají ze mě blbce a říkají, že se to dělá jinak. Prostě hledají důvody, jak to nejde, namísto jak by to šlo. Nejraději bych je všechny vzal s námi na turné a ukázal jim, že to lze dělat jinak a lépe.

S touto zkušeností jsem tedy k desce přistupoval. Opřel jsem se o lidi z Ameriky a o nás, kteří se nebojí pracovat a ještě přitom hledat tu nejlepší cestu.

yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Reklama

Výběr článků