Hlavní obsah

Výtvarník Lubomír Přibyl splétá linie v prostoru

Právo, Jan Šída

Pražské Museum Kampa připravilo výstavu výtvarníka Lubomíra Přibyla Liniemi k prostoru, která trvá do 22. března. Je složena z prací, jež autor vytvořil v šedesátých letech minulého století.

Foto: katalog výstavy

Lubomír Přibyl pracuje s geometrickým tvarem.

Článek

Vždy patřil mezi tvůrce zamýšlející se nad možnostmi redukcí daného tvaru. Kladl si otázku, kam až lze ve zjednodušení estetického významu zajít, aby se neporušila jeho elementární srozumitelnost. Pracuje proto s geometrickými výrazovými prostředky, ze kterých vytváří obraz tak, aby fungoval ve všeobjímajícím prostoru.

V jednom ze sálů je uvedena citace, která v jedné větě vysvětluje, jak uvažuje a pracuje. „Matematika pro mě není jen o číslech, ale především o tvarech a prostoru,“ stojí na bílé zdi.

Nizozemský myslitel Baruch Spinoza vysvětloval etiku způsobem užívaným v geometrii. Přibyl tímto způsobem přistupuje ke své výtvarné práci. Na obrazech skládá přímky pečlivě vedle sebe tak, aby na rovné ploše imitovaly dojem plastického prostoru.

Využívá k tomu často i netradičních materiálů, třeba provaz nebo zrnka písku, která sype po obraze. Vše poté zakonzervuje a ukotví na překližce pomocí silné vrstvy barvy.

Při pozorném a detailním pohledu lze zjistit, že ocelově modrá nebo stříbrná plocha připomíná tetováž na kůži primitivních afrických kmenů či polynéských bojovníků. Jak u nich, tak v případě těchto děl je třeba pracovat s určitou latentní symbolikou. Symbolikou magie vyryté čáry.

Na kontrastu černých linek na bílém papíře stojí autorovy kolografie. Ovšem nejblíže klasickým obrazům jsou dva oleje na plátně ze druhé poloviny padesátých let. Antropomorfní figura (1959) připomíná ukřižovaného světce. Malíř však zúžil linie tak, že pomyslný světec se sám stal křížem.

A z celé kompozice jsou nejvýraznější oči, které jako dva řeřavé uhlíky doslova svítí z plátna.

Může se vám hodit na Seznamu:

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám