Hlavní obsah

Vypsaná fixa: Málokterým kapelám se novými alby podaří překonat stará

Právo, Jaroslav Špulák

Bez předešlého ohlášení vydala ve čtvrtek 2. února v pravé poledne své v pořadí osmé album pardubická rocková skupina Vypsaná fixa. Kolekce se jmenuje Tady to někde je, nicméně její název není při pohledu na obal k nalezení. Fanoušci si jej mohou vyluštit v osmisměrce, která booklet nové kolekce zdobí. Zpěvák a kytarista Márdi Právu prozradil, že byl překvapen, jak brzy fanoušci název desky vyluštili a jak brzy se ocitl na sociálních sítích.

Foto: Daniel Oravec

Vypsaná fixa, zleva Mejn (baskytara), Pítrs (bicí), Mejla (kytara) a Márdi (zpěv, kytara).

Článek

Proč jste se rozhodli nesdělit v předstihu svým fanouškům, kdy nové album vyjde?

Když jsme přemýšleli o tom, jaká deska bude, jak ji pojmeme a kdy vydáme, vymysleli jsme nejdříve datum. Před dvěma lety na našem soustředění někoho napadl slogan: Na Hromnice o Vypsanou fixu více. Chytli jsme se ho a řekli si, že deska opravdu vyjde na Hromnice, čili 2. února, v poledne.

Teprve pak jsme se dohodli, kdy budeme nahrávat, určili jsme si dvouletou časovou souslednost a začali skládat písničky.

Když jsme chystali desku Klenot, už rok předem jsme hlásili, že vyjde 9. 9. 2009. Tentokrát jsme se na to rozhodli jít obráceně a řekli si, že datum neprozradíme. Bylo to ale docela těžké. Dost lidí ho z nás tahalo a například ti, kteří s námi spolupracují na propagaci desky, byli z našeho mlčení skoro až zoufalí. Nevěděli totiž, jak album, které vyjde bez ohlášení, propagovat.

Co jste jim řekli?

Že by bylo nejlepší nedělat pro tu desku ve fázi před vydáním vůbec nic. Nakonec se ukázalo, že to zase není tak jednoduché, takže jsme v určitých věcech začali ustupovat. Datum jsme ale neprozradili a myslím, že se to nakonec s tím utajením povedlo a nikdo se neurazil.

Vydat desku bez oznámení ale není nic nového. Loni to tak udělala například americká zpěvačka Beyoncé...

Je pravda, že ten nápad je trochu vykradený. Přišel nám ale dobrý. Velcí američtí umělci mají samozřejmě výhodu v tom, že zajímají celý svět. Když udělají něco tak odvážného, dosáhnou nakonec skvělého prodejního výsledku. Česká kapela se super propagací je poměrově na svém území mnohem méně úspěšná. My si však řekli, že i malé překvapení může být dobré.

Souvisí obsah desky s utajením data vydání?

Je na ní písnička Člověk s přehledem a v ní by se našla s celou tou záležitostí paralela. Je o situaci české kapely v kontextu celého světa. Jinak je ale album o něčem jiném.

O čem?

Jako autor textů nemám nikdy v plánu psát je na podobné téma kvůli tomu, aby byla deska koncepční. Občas se ale stalo, že to tak vyšlo. Když jsme v roce 2011 chystali album Detaily, přestěhoval jsem se akorát na jedno pardubické sídliště. V paneláku jsem nikdy předtím nebydlel, a tak se ta pro mě nová zkušenost odrazila v textech. Byla to nakonec tak trochu sídlištní deska a odpovídající motiv byl i na jejím obalu. Od té doby si věcí, které přicházejí mimoděk, víc všímám.

Naše nové album pro mě spojuje představa hlavního hrdiny v pohybu, člověka, který jezdí z jednoho bodu do druhého. Úvodní skladba Klid a mír a ticho představuje startovní bod, závěrečná Ničím nerušená chvíle cílový. Jezdí různými dopravními prostředky, v textech jsou prakticky všechny, ale jsou to vlastně symboly pro různé životní fáze, radosti, překážky nebo i chmury.

Na tenhle koncept jsem ale přišel, až když byla deska hotová, když jsem si pročítal texty. Dnes si dokonce myslím, že by se k albu dal vymyslet nějaký film.

Na desce není jasně označený její název. Proč?

Je to osmá deska Vypsané fixy a našeho kytaristu Mejlu napadlo, že by na obalu mohla být osmisměrka a v ní ukrytý název. Uvnitř bookletu jsou slova, která jsou označena červeně a je třeba je v osmisměrce vyškrtat. Když se to udělá u všech, zůstane název alba.

Bylo to pro nás dost pracné, chystali jsme to asi na čtyřicet pokusů. Jakmile ale deska vyšla, poměrně brzy se na internetu objevilo řešení. Dokonce během několika desítek minut, což mě překvapilo. Myslel jsem si, že to potrvá tak tři dny. Na druhou stranu mě těší, že jsou mezi našimi fanoušky pátrači, které zvědavost dovedla k řešení.

Souvisí zmiňovaný pohyb hlavního hrdiny s tím, že jste desku natáčeli na čtyřech různých místech?

Zcela určitě. Ačkoli byla většina skladeb složena dříve, než nás napadlo ji tímto způsobem nahrát a tím pádem kvůli ní dost cestovat.

Jak tak dlouhá léta sleduju hudební scénu, obecně platí, že málokterým kapelám se novými alby podaří překonat stará. Přitom je to vždycky cíl, což platí i u nás. Chtěli jsme také udělat něco, co jsme ještě předtím neudělali. Pro minulé album Krásný smutný den jsme změnili producenta, což je obvykle pro kapelu velká událost. Začali jsme pracovat s Ondrou Ježkem.

Před časem jsme nahrávali v Pardubicích kompilaci, na kterou měly tamní kapely natočit coververze našich písniček. Ondra za námi přijel a přivezl s sebou přenosné nahrávací studio. Nahrál pak ve velmi dobrém čase patnáct kapel a zvládl to skvěle.

Našeho bubeníka Pítrse na to konto napadlo, že když Ondra zvládá takhle nahrávat, mohli bychom naše album natočit stejným způsobem na různých místech. Ondra se toho hned chytil, protože má podobné blázniviny rád. Okamžitě z něho vypadlo, že v Ústí nad Labem je zajímavé nahrávací místo, které se jmenuje Tajné studio, ve Vernéřovicích na Broumovsku pořádá tamní občanské sdružení akce v kostele, kde je skvělá akustika, a přidal ještě tipy na studia ve Zlíně a v Seči. Všude jsme byli dva dny, natočili dvě skladby a jeli jsme domů.

Promítla se do nahrávání rozličná atmosféra těch míst?

Pro nás bylo dobré, že každé místo bylo takříkajíc čerstvé. Když jsme přijeli do kostela ve Vernéřovicích, řekli jsme si, že tam nahrajeme pomalejší skladby. Natočili jsme jednu, ale následně to tam na nás dolehlo tak, že jsme se jako druhou v pořadí rozhodli nahrát jinou, rychlejší.

Rád bych zanedlouho vyhlásil hru, při níž by lidé měli přiřadit písně ke studiím, ve kterých podle nich vznikly. Myslím si, že to bude docela těžké, těžší než ta osmisměrka.

Je doba vydávání singlů, ale vy se držíte koncepce vydávání alb. Proč vlastně?

Je pravda, že dnes kapely tlačí jednu skladbu i s klipem, po čase další a po dalším čase zase novou. Nakonec z nich nahrají album, které ničím nepřekvapí, protože všechny nejlepší písničky z něj, jež už vyšly jako singly, lidi znají.

My máme rádi alba a líbí se nám, když drží pohromadě, není na nich nic do počtu a vynoří se z nich třeba ještě nějaké téma. Přesně tak se snažíme všechna připravovat.

Pokud vím, loni jste vydali píseň Trpaslík, která se tvářila jako singl k novému albu. Nakonec na něm však není…

Je to paradoxní, ale stalo se nám, že jsme se v předstihu rozhodli natočit dvě písničky, které nám přišly dobré. K Trpaslíkovi jsme pořídili klip a zveřejnili ho jako singl. Novější skladby nám ale nakonec přišly tak zajímavé a dobré, že ani pro jednu ze dvou starších už na desce nezbylo místo.

Může se vám hodit na službě Zboží.cz:

Reklama

Výběr článků

Načítám