Článek
Využil při něm klenotu tohoto bývalého německého luteránského města, obrovského dřevěného kostela Míru, který má dokonalou akustiku pro barokní i klasicistní díla, o něž Adamus rozšířil festival.
Závěrečný festivalový víkend přinesl v pátek Mozartova Dona Giovanniho a v sobotu Purcellovu operu Dido a Aeneas.
První operu si vzal na starost sám Adamus se svým orchestrem Capella cracoviensis, druhou italský dirigent a cembalista Fabio Bonizzoni s festivalovým orchestrem i sborem. Uvedení bylo poloscénické, odehrávalo se na malém pódiu v přízemí, kde byl umístěn orchestr. Zejména v Donu Giovannim využil Adamus i okolní prostor k menším hereckým akcím sólistů bez historických kostýmů. Vtipný byl již začátek, když jakoby omylem začali hrát předehru ke Cosi fan tutte, která bude uvedena až za rok.
V podobně žertovném duchu se pokračovalo. Giovanni zpíval proslulé Zastaveníčko na klíně divačky v 1. řadě, kazatelna byla místem objevení se komtura, ale nikdy nebyla překročena únosná hranice. Mezi polskými sólisty vévodili i u nás z hostování v Národním divadle známí Wioletta Chodowicz jako Dona Elvíra, Sebastian Szumski jako Giovanni či nadějný Krystian Krzeszowiak jako Ottavio. Méně se však dařilo Marzeně Lubaszkové (dona Anna). Pochvalme i krakovský orchestr dobových nástrojů, v němž hraje i několik Slováků.
V mnohem statičtějším Purcellovi, což je dáno i barokním původem díla, je zpracován příběh z Vergilovy Aeneidy a pěvečtí sólisté byli vesměs zahraniční. Z nich zmiňme aspoň představitelku Didony Španělku Marii Hinojosu.