Hlavní obsah

Virtuózní McLaughlin vyvolal ducha jazzrocku

– Praha
Novinky, Alex Švamberk

Návrat na počátek sedmdesátých let, kdy vznikl jazzrock, nabídl v neděli koncert britského kytaristy Johna McLaughlin v pražském Foru. Ukázal, že věk mu nijak neubral na kvalitách, pověstné laughlinovské hady, složité kytarové licky, hrál ve stejném tempu a stejně bravurně jako před čtyřmi desítkami let.

Foto: Boris Grdanoski, ČTK/AP

John McLaughlin se nikdy necítil v hudbě tak svobodný jako nyní.

Článek

McLaughlin stál nejen u zrodu jazzrocku, když hrál s Milesem Davisem na jeho klíčových albech In A Silent Way a Bitches Brew definujících nový styl, ale byl i jedním z praotců world music, když založil skupinu Shakti. S jejich obnovenou verzí jsme ho mohli vidět v Obecním domě před 11 lety.

Nyní se zaměřil se svou skupinou 4th Dimension na jazzrock a vracel se hodně do minulosti, když zahrál Meeting of Spirtis z první desky Mahavishnu Orchestra Inner Mounting Flame. Došlo i na Davisovi věnovanou Miles Beyond z nejslavnějšího druhého alba Mahavishnu Orchestra Birds of Fire. Obě provedl výtečně, i když druhá byla zajímavější, protože nestála jen na virtuozitě všech hráčů, ale měla v sobě i napětí dané opakováním základního riffu.

Rychlé jazzrockové skladby plné dvaatřicetinových not a složitých vyhrávek prokázaly, že členové 4D jsou vynikající muzikanti. Skvělý je zejména baskytarista kamerunského původu Etienne Mbappe, ale dobrý je i hráč na klávesy a příležitostný bubeník Gary Husband, zejména když se držel zvuku elektrického piana a varhan. Virtuosní je také indický bubeník Ranjit Barrott, hraje technicky skvěle, i když by mohl být malinko citlivější.

Zajímavější než jazzrockové jízdy, jako byla například El hombre que sabla věnovaná zesnulému kytaristovi Pacovi de Lucia, byly pomalejší a pestřejší skladby, ve kterých bylo patrnější, jak si dokáží muzikanti pohrát s náladou a s napětím a navzájem na sebe reagovat. Krásně to bylo vidět ve skladbě věnované dalšímu zesnulému hudebníkovi, mandolinistovi Shakti Uppalapu Srinavasovi. Došlo v ní na vynikající duety basy a bicích nebo bubeníkova scatu a Husbandova bubnování. Právě tyhle hudební dialogy představovaly jeden z absolutních vrcholů večera.

I když jazzrock patří minulosti a rychlost prstů a složité harmonie už nejsou vše, McLaughlinův koncert dokázal oživit jeho ducha a ukázat, v čem byl tak fascinující, protože nabídl ty nejlepší jazzrockové skladby. Méně přesvědčivá byla jen zpívaná Abbaji.

90 procent

Reklama

Výběr článků

Načítám