Válečný kůň není film pro cyniky

Film Stevena Spielberga Válečný kůň, na jehož scénáři Curtis spolupracoval s Lee Hallem, na nadhled i vtip téměř rezignoval. A tak pokud jste spíše cynici než romantici, bude pro vás asi těžko stravitelný.

Mládenec Albert se v téměř pohádkově naivním Válečném koni zakouká do hříběte, které posléze jeho otec koupí na vesnické dražbě. Spolu dospívají a čelí první nástraze – aby zachránili rodinný statek, musí se z koně Joeyho na chvíli stát tažné zvíře.

Sice to zvládnou, ale to už na dveře klepe první světová válka a Joey na rozdíl od nezletilého Alberta narukuje do služeb britské armády. Jejich cesty se na dlouho rozdělí, i když každému je jasné, že se nakonec zase spojí.

Slabé místo snímku, které nemohou ignorovat ani romantici, spočívá v hlavním hrdinovi. Joey (hrálo ho čtrnáct různých koní) logicky nemluví a ani soubor jeho nonverbálních výrazových prostředků není zrovna pestrý, proto je téměř nemožné se s ním identifikovat a nezbývá, než se zoufale rozhlížet po nějakém člověku okolo.

Jenže ti se vedle osudem zkoušeného zvířete střídají příliš rychle. Než se s jedním sžijete, už přichází jiný.

Z psychologického hlediska z nich stihnete poznat jen povrch – základní motivaci. A to je na vybudování fungujícího dramatu málo.

Čeho se tedy může divák chytit? Snad abstraktních pojmů, nějakého dobra, které čelí zlu a ke kterému se lze podvědomě přimknout. Jenže i dobro je ve Válečném koni příliš všeobjímající – je pro Spielberga ukryto v každém člověku, zlo zase ve válce, za kterou jako by lidé ani nemohli, vzala se tu sama od sebe, některé z přítomných zlomila a po čtyřech letech zase sama od sebe zmizela.

Silnější než ve scénáři je film ve výrazu. Ten je typicky spielbergovsky vycizelovaný. Což je místy na škodu – kupříkladu v úvodu a na konci, kde se uměle líbivé barvy anglického venkova mění v kýč.

A místy ku prospěchu – typicky ve válečné sekvenci, které jednak americký režisér umí (jako ve snímku Zachraňte vojína Ryana) a kde mu navíc konečně pomáhá vyplnit prázdný prostor pod vyšperkovaným povrchem i občasný curtisovský vtípek (třeba ve scéně, kdy britský a německý voják společně zachraňují Joeyho uvězněného v ostnatém drátu) a jistě také síla válečného utrpení, kterou nelze jen tak přejít.

Celkově ale Válečný kůň ani mezi průměrnými snímky ze Spielbergovy filmografie neobstojí. Poněkud polehčující okolností je snad jen to, že snímek vznikl podle úspěšné, ale průměrné knižní předlohy Michaela Morpurga, což je z hlediska síly producentského nátlaku na tvůrčí tým ta nejhorší kombinace.