Článek
Krok za krokem může divák sledovat na kvalitních dílech osudy slovenského moderního umění. Není tu nic folklórního nebo provincionálního. Slovenští malíři reagovali vždy po svém na vše nové, co se v malířství dělo od Picassovy kubistické revoluce.
Kosci Františka Reichentála jsou zřejmě prvním evropským ohlasem na kubofuturistickou tvorbu Kazimira Maleviče. Svatba Imro Weinera Kráľa vznikla záhy poté, co se autor vrátil na Slovenko z německého Bauhausu. A Zlaté rybičky Ester Šimerové - Martinčekové reflektují její pobyt v ateliéru u Legera a Ozefanta ve Francii.
K pokladům výstavy patří i Růžová madona Mikuláš Galanda z roku 1933, což je pastelová varianta k slavnému obrazu, který dnes visí ve Slovenské národní galerii v Bratislavě a patří k nejvíce reprodukovaným výtvarným dílům slovenského umění.
Skvostem mimořádné hodnoty je obraz Sekyra Miloše Alexandra Bazovského, kombinující v 50. letech nové malířské postupy se slovenským folklórem ve vyznění, které trochu připomíná Josefa Šímu.
Vystaveno je celkem padesát obrazů, v časovém rozpětí od poloviny 19. století do 80. let 20. století. Řada zastoupených malířů je spojena trvale i s Prahou, kde měli své přátele a kde také mnozí z nich před druhou světovou válkou studovali.
Skvosty slovenské malby
Galerie Miro, kostel sv. Rocha, Strahovské nádvoří, Praha
do 29. března, denně od 10 do 17 hodin