Článek
Podkladem k Vůjtkově hře se staly memoáry Josefy Slánské Zpráva o mém muži, některé rozhovory s ní a dobový dokument, záznam divadla v režii sovětských poradců Gottwaldova vedení KSČ nazvaný jednoduše Proces. K tomu Kafkovu se blíží průběhem a výsledkem, rozdíl je v tom, že fantazie se proměnila v realitu.
Inscenaci S nadějí, i bez ní, by měli v proudech navštěvovat základní a střední školy, jejichž učitelé a profesoři podstatu vlády jedné strany v zemích sovětského bloku vysvětlit nedokážou, nebo se výkladu stále opatrnicky vyhýbají. Režisérovi Ivanu Krejčímu se podařilo vykreslit, co to bylo lámání charakterů.
Slánští jsou příkladem rodiny, která uvěřila. Zavírali oči před Stalinovými procesy v Rusku. V Moskvě jim unesli dceru. Vyznávali československou cestu k socialismu. Po Únoru likvidovali demokratickou opozici. Rudolf se stal obětí monstrprocesu. Se synem podepsali Chartu 77. Rudolf ml. se po roce 1989 stal velvyslancem. V Moskvě.
Všechno v inscenaci je soustředěno na trojici postav: Ji (Josefu Slánskou) hraje Alena Sasínová-Polarczyk, Prvního a Druhého (vrcholné politiky, vyšetřovatele StB) pak Marek Cisovský a Albert Čuba. Galerku historických postav zastupuje Chór: Zuzana Truplová, Petra Kocmanová, Vladislav Georgiev, Michal Moučka, René Šmotek.
Ještě si nahrabat!
Krejčího výklad v prostoru vymezeném Milanem Davidem a hudbou Nikose Engonidise je věrohodný, objektivní. Až po poslední slova Slánského před mučivou smrtí na škrtidle: „Mám, co jsem si zasloužil.“ Dočtete se v programu k inscenaci.
Gottwald slíbil v prvním parlamentním projevu (1929) „zakroutit buržoazii krkem“. Naši noví zázračně zrození kapitalisté dělají ovšem tytéž asociální a kořistné, přesněji vykořisťovatelské chyby, pro které po válce v roce 1946 komunisté suverénně vyhráli volby. Kdo o tom ještě něco ví? Kdo je schopen srovnávat? Ve společnosti to bublá, k radikalizaci zbývá jen krok. Tak ještě si nahrabat! Velký přesah inscenace nabízí.
Komorní scéna Aréna Ostrava - Tomáš Vůjtek: S nadějí, i bez ní. Milovali jsme Sovětský svaz, a zároveň jsme se ho báli. Režie Ivan Krejčí, dramaturgie Tomáš Vůjtek, scéna a kostýmy Milan David, hudba Nikos Engonidis. Česká a světová premiéra 21. ledna, psáno z reprízy 6. června 2012 na Dream Factory Ostrava.