Hlavní obsah
Jozef Gašpierik - Bordó Foto: Jozef Gašpierik

V Komedii uvedli Bernhardovu hru o ztrátě citu

Hry Rakušana Thomase Bernharda (1931 - 1989) mluví Čechům z duše. Jak je nám Bernhardova dramatická tvorba blízká, dokazuje nejnověji česká premiéra U cíle (1981) v Divadle Komedie. Severní sousedé jako by autorovi vynahrazovali domácí nepřízeň.

Jozef Gašpierik - Bordó Foto: Jozef Gašpierik
V Komedii uvedli Bernhardovu hru o ztrátě citu

Režie generační názorové konfrontace na téma vyčpělosti pseudointelektuální společenské honory se ujal Arnošt Goldflam. U cíle má stejnou dramatickou sílu jako jiná autorova díla, jako byly hry  Ritter, Denne, Vos a Divadelník i do naha rakouskou mentalitu svlékající Před penzí či Náměstí hrdinů.

Myšlenku nahrazuje proud slov

U cíle nepřináší podobnou politickou provokaci, nemilosrdně se otírající o rakouskou minulost třicátých nebo čtyřicátých let. Namísto koketérie s nacismem stejně nemilosrdně kritizuje prázdné na názory na život, umění i vztahy.

Matka (Daniela Kolářová) je prototypem osoby, která kolem sebe dokáže potlačit jakékoli živější hnutí. Poslouchá jen vlastní proud řeči a lidé kolem ní se proměňují buď v loutky (Dcera v podání Vandy Hybnerové) nebo v otupované bytosti (Spisovatel dramatických děl v podání Saši Rašilova).

Choroba je nakažlivá. Dcera vybíjí vlastní bezmoc v matčině přítomnosti na zcela bezduchém služebném Děvčeti (Gabriela Míčová).

Výsledkem je ztráta schopnosti komunikovat. Za všechny epizody jenom ta, v níž Dcera vystupuje z ulity a troufne si zazpívat. Zaujme Spisovatele, jehož pozornost je ale vzápětí znovu rozvrácena přívalem Matčina uvolněného splachovadla slov. Dominuje vnitřní svět prázdnoty, nevíry v cokoli, podrážděnosti, nenávisti k okolí, ale i k sobě (Matka).

Bravurní výkon Daniely Kolářové

Goldflam rozsekal jednotlivé epizody ostrými zvuky gilotinujícími území bezduchosti i divákovo unavené vnímání zarputilého toku slov. Obrovskou sumu textu zvládla, až na několik premiérových škobrtnutí, naprosto bravurně Daniela Kolářová v jejím po listopadu 1989 jednoznačně dominantním hereckém partu. Sedmdesát stránek převažně monologů a jenom kusých dialogů Matky se Spisovatelem a s Dcerou obdařila přesnou dávkou společenské nesnášenlivosti - a nesnesitelnosti.

Vanda Hybnerová po vynikajícím partu v Auburnově Důkazu (Divadlo v Řeznické) má v inscenaci U cíle mnohem méně prostoru, ale znovu přesvědčuje, že herecky dozrála. Úměrně k rozměrům rolí podílejí se na obrazu celku neoddělitelně také Rašilov a Míčová.

Bělostně expresívní scénu s předimenzovanými židlemi a stolem (prostor pro žvanění), s prosvětleným pozadím a s tím vším barevně sladěné kostýmy vytvořili pro Goldflamovu inscenaci Tomáš Rusín a Kateřina Bláhová. Pražské komorní divadlo v Divadle Komedie přivedlo na svět zatím nejdiváčtější inscenaci. Naléhavou, aktuální.

Divadlo Komedie Praha - Thomas Bernhard: U cíle. Přeložila Daria Ulrichová. Režie Arnošt Goldflam, dramaturgie David Jařab, hudba Michal Nejtek, scéna Tomáš Rusín, kostýmy Kateřina Bláhová. Česká premiéra 9. října 2004.

yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Seznam.cz zavádí tlačítko Líbí se

Dejte redakci i ostatním čtenářům vědět, jaký obsah stojí za přečtení.

Články s nejvyšším počtem Líbí se se budou častěji zobrazovat na hlavní stránce Seznamu a přečte si je více lidí. Nikomu tak neuniknou zajímavé zprávy.

Reklama

Výběr článků