V Dejvicích s Irvinem Welshem o konci civilizace

Hospodu hrůzy s barovým pultem, pípou, hracím automatem, několika stoly a židlemi pochybného fotbalového spolku základní soutěže na ještě zmenšeném prostoru jeviště vykouzlil další Slovák Pavol Andraško, kterého známe hlavně z jeho spolupráce s režisérem Mariánem Peckem. S drsným příběhem se identifikoval i autor hudebního punkového hávu inscenace – Marián Čekovský.

Nepochybuji o tom, že také v Praze vyvolá Ucpanej systém u prvoplánových obdivovatelů „krásného umění“ zděšení. Ostatně stačí připomenout diskuse kolem Transpottingu. Záplava argotu jim ucpe uši, takže už nedokážou vnímat novou estetiku dramatického umění ani filozofickou disputací o existenci Boha – v přímé polemice s Nietzscheho „Bůh je mrtev! Bůh zůstane mrtev! A my jsme ho zabili!“

Nejsilnější je ale Ucpanej systém v příběhu o jednom možném konci civilizace. O zjednodušení komunikace v podstatě na ustálené několikaslovné vzorce vulgárních klišé, na řetězec skřeků místo slov. O ovládnutí světa vypatlanci neschopnými uvědomovat si cenu lidského života, který oni sami vedou zase na úroveň posunkové řeči, s uplatněním siláctví a preference nevzdělanosti: od politiků až po nezaměstnané, jejichž náboženstvím je příslušnost k fotbalovému týmu.

A mezi tím vším se plácá Bůh, unavený stejně jako lidstvo. Uvědomuje si vlastní omyl stvoření. Hračka se mu vymkla z rukou už dávno. Přizpůsobivé plemeno nejenom ničí ostatní druhy; i boží trest bere jen jako změnu situace.

Dokonalé je dejvické herectví. Bůh Ivan Trojan se topí v exkrementech „ucpaného systému“ WC vlastního bytu. Zoufá si a neví, co si má počít. Nefunguje už nic.

V tlupě živočichů ucpaného systému společenského vynikají zejména Miroslav Krobot jako flegmaticky hříšný Otec, Hynek Čermák v roli kriminálníka Garyho bez mozku, Jana Holcová coby martyrka Marge, Klára Melíšková – promiskuitní alkoholička Katriona a Lenka Krobotová – prostředí se vzpírající Evelyn.

Po Pitínského Kalibově zločinu v hradišťském Slováckém divadle druhý zápis na Inscenaci roku. Ve chvíli, kdy ještě nejsou uděleny Radokovy ceny za rok minulý.