Článek
O Vánocích realizoval už čtvrtý takový pobyt. Strávil celý týden ve zvukově izolovaném prostoru, v absolutní tmě a bez jídla. Instalace, kterou provází zajímavé grafické tisky, se nachází ve foyer galerie, potrvá do 31. března. Do té doby se snad dveře galerií pro návštěvníky otevřou.
V uplynulých devíti měsících jste strávil čtyřikrát týden v izolované komoře. Proč jste se rozhodl pro tuto dobrovolnou izolaci?
V roce 2018 jsem realizoval projekt v Nové synagoze v Žilině, jehož výstupem byla vizuální úvaha o konci civilizace. V projektu pro Galerii moderního umění jsem chtěl zkoumat člověka, pokud to ještě jde, a nejjednodušší je pracovat se sebou. Považuji za důležité prožít vlastní zkušenost, která samozřejmě byla opřená o přehled z neurověd, spirituality, filozofie.
Co chcete svou performancí lidem ukázat a vzkázat?
Mým cílem bylo být se sebou a svým bytím, poznat tyto hraniční zkušenosti a vymezit se vůči enormnímu přetlaku mediálních informací, které se překrývají a vytvářejí informační koláž. Nejedná se jen o mou subjektivní zkušenost a performativní linii projektu.
Objekt byl v galerii uzavřený bez možnosti vstupu diváků a kustodi ani návštěvníci nevěděli, kdy a v jakém čase jsem v objektu. Galerie svou jedinečností může lidem zprostředkovat jen omezený počet informací. Člověk má na ty informace prostor a možnost uvažovat o nich celý den, zaostřit svou pozornost.
Dalibor Bača
Podle vašich vyjádření to nesouvisí se současnou situací ve společnosti, která nastala kvůli pandemii covidu. Přesto, nalezl jste nějakou paralelu?
Samota, úzkost, deprese jsou výsledkem nejen dnešní pandemie, jsou vyvrcholením. Můj performativní pobyt byl na rozdíl od společnosti dobrovolný. To neznamená, že jsem neuvažoval o paralelách mezi mým uzavřením a uzavřením ohrožených skupin obyvatel. V obou případech je důležitý čas. Záleží, jak s ním pracujeme a jak mu podléháme. Můžeme ho tlačit před sebou v toxickém prostoru sociálních sítí či mediálním světě.
Já jsem tuto dnešní reprezentaci doby odmítl vzít do objektu a koncentroval jsem se na nástroj permanentní meditace. Nepřekročil jsem hranici, když můj společník v objektu, Freudovo Id, chtěl diktovat podmínky bytí v objektu.
Co jste při opakovaných pobytech v izolaci o sobě a společnosti zjistil?
Společnost žila dlouho na dluh, a nejen klimatický. Zažíváme společenské změny, na které jsme nebyli připraveni. Zažíváme strach, který neumíme pojmenovat. Měli bychom přemýšlet o našem bytí a vést rozhovory sami se sebou.
Co je pro vás při pobytech v komoře nejtěžší?
Čtvrtý den, když vyčerpáte své myšlenky na to, co jste si do objektu přinesli z venku. Začnete být sám se svým vědomím. Musíte se držet racionálních postupů, díky kterým kontrolujete vlastní úsudek aktuálního bytí.
Pro mě bylo vždy důležité splnit cíl sedmi dní. Nikdy jsem nemusel předčasně opustit objekt. Při opakovaných návratech do objektu jsem vůči dalšímu pobytu neměl averzi. Do objektu vstupujete na dobu, kterou si předtím stanovíte, i za cenu, že se z objektu už nevrátíte. Nepociťoval jsem strach, ale respekt. Cesta to není jednoduchá.
Chystáte další uzavření sebe sama v Galerii moderního umění. Zároveň budou v oknech galerie fotografické tisky. Co na nich bude a proč jste se vlastně v této performanci rozhodl pokračovat?
Performativní pobyty a celý projekt je uzavřený a objekt zpřístupněný divákům. Bohužel aktuálně bez možnosti vstupu do galerie. Tisky jsou výsledkem devítiměsíčního přemýšlení o galerii instituci a hledání vizuální hranice mezi exteriérem a interiérem a pomyslným pohledem Za kulisu. Objekt je propojený vzduchotechnikou vyvedenou okny mimo galerii. Existuje tam fyzikální vztah mezi exteriérem a interiérem v objektu. Objekt je sice instalovaný v galerii, ale podmínky v něm jsou jako v exteriéru, je v něm zima i teplo.
Důležité bylo nastavit také parametry tisků, aby vizuální výstupy splynuly s naší vizuální zkušeností z minulé návštěvy galerie. Považuji za důležité, že se vizualita přenesla také do ulic kolem galerie a nezůstala jen uvažováním v interiéru.