Článek
Novakova byla velkou americkou hvězdou 50. a 60. let minulého století. Dnes dvaaosmdesátiletá herečka, která se narodila jako Marilyn Pauline Novak do chicagské učitelské rodiny, se - navzdory tlakům ze strany Hollywoodu v počátcích kariéry - nikdy nevzdala českého příjmení.
Od filmů k obrazům
Jako mladičká dívka se živila jako modelka místního obchodního domu i jako úřednice a zubní asistentka. Pak se přihlásila do hereckého konkurzu a jako jeho vítězka dostala v roce 1954 šestiměsíční smlouvu se společností Columbia Pictures. Jen o čtyři roky později ztvárnila po boku Jamese Stewarta svou nejvýznamnější filmovou roli v Hitchcockově slavném thrilleru Vertigo.
Jejími dalšími hereckými partnery byly hvězdy jako Kirk Douglas, Jack Lemmon či Frank Sinatra, přesto se filmové kariéry brzy vzdala, a začala se naplno věnovat svému velkému koníčku -malířství, které vystudovala na chicagském Institutu umění.
Americká herečka českého původu Kim Novak.
Při nynějším pražském pobytu také především zahájila ve Strahovském klášteře výstavu svých impressionismem a surrealismem inspirovaných obrazů.
„Zdálo se mi, že dělám stále totéž, a chtěla jsem se někam posunout. Bylo pro mě štěstím, že jsem se mohla vyjadřovat prostřednictvím filmu a dalším štěstím se pro mě stalo výtvarné umění, to mě vlastně zachránilo,“ řekla Novaková o tom, proč změnila své životní priority.
Po stopách českých předků se vydala ještě s rodiči už v šedesátých letech.
„Dnes už tu o žádných příbuzných nevím. Jako malá jsem v Chicagu chodila do české školy, ale teď umím říci jen slovo „děkuji“ a zazpívat pár písniček. Otec doma o staré vlasti a rodinné historii často mluvil, ale já jsem tehdy měla jiné zájmy.“
Karel „Limonádník“ Fiala dostal zlatou pamětní medaili.
Mezi medvědy a vlky
Svůj nejnovější snímek Talisman vlků natáčel ve francouzsko-čínské koprodukci v mongolských stepích režisér Jean Jacques Annaud, tvůrce filmů Jméno růže, Sedm let v Tibetu nebo Medvěd.
Ocenění za přínos kinematografii převzal Jean Jacques Annaud.
Jedenasedmdesátiletý filmař, který už za svůj debut Černí a bílí v barvách získal v roce 1976 Oscara a soškou Americké filmové akademie byly oceněny i masky v jeho dramatu Boj o oheň, pracoval často se zvířaty a příroda je jedním z jeho nejčastějších filmových prostředí, Právu o svém vztahu k ní řekl: „Čím jsem starší, tím má pro mě větší význam a při svých cestách velice nerad zjišťuji, jak rychle mizí. Když se dnes vracím na kdysi nádherná místa, kde jsem natáčel, zjišťuji, že jsou zastavěná.“
Čínská koprodukce byla pro něj samotného velkým překvapením, protože po natočení filmu Sedm let v Tibetu byl v Číně prohlášen za nežádoucí osobu.
„Přesto mě o deset let později oslovili usměvaví pánové z Pekingu, abych na plátno převedl knihu, která se v Číně stala fenoménem. Když jsem jim řekl, že jsem u nich persona non grata, odpověděli mi, že Čína se mění. A měli pravdu: dostal jsem naprostou volnost, nikdo mě nekontroloval ani při natáčení, ani při střihu nebo nahrávání hudby v Londýně.“
O práci se zvířaty Annaud tvrdí, že to není velký rozdíl od práce s neherci nebo s dětmi. „Musíte to jen být vy, kdo čeká na tu správnou chvíli, aby byla akce přirozená. Tygři a medvědi jsou akční hrdinové, zatímco vlci jsou oduševnělejší, skoro jako psychologičtí herci. A oproti hercům mají zvířata tu výhodu, že za nimi nestojí žádní agenti s podmínkami.“
Na Harryho Pottera jsem pyšný
Britský herec Alan Rickman získal popularitu nejširšího publika na celém světě jako profesor Severus Snape v sérii o Harrym Potterovi, ale jeho rejstřík je mnohem, mnohem širší.
Alan Rickman herec a režisér z Velké Británie.
Za roli šerifa z Nottinghamu z filmu Robin Hood: Král zbojníků získal britskou cenu Bafta, docela jiného druhu byla jeho postava sváděného šéfa v komedii Láska nebeská, hrál ve filmech Rozum a cit stejně jako ve Smrtonosné pasti nebo s Johnnym Deppem ve snímku Tima Burtona Sweeney Todd: Ďábelský holič z Fleet Street.
I díky tomu role profesora Snapea v sedmidílné potterovské sérii další nabídky na role neovlivnila. „Nemyslím si, že by mě to nějak nepříjemně zaškatulkovalo, naopak jsem na celou tu sérii pyšný, myslím, že to byl dobrý počin.“
Do Prahy přijel nejen jako herec, ale také jako režisér filmu Králova zahradnice, který se odehrává za časů francouzského Ludvíka XIV., kdy se stavěl zámek a park ve Versailles.
Na otázku Práva, proč si pro svůj teprve druhý režijní pokus vybral náročné dobové drama, odpověděl: „Je rozhodně hloupost chtít natočit nezávislý dobový film - strašně těžko se shánějí tak velké finance. Jenže já jsem si nevybíral záměrně dobovku. I jako herec si vždy vybírám role podle scénáře, a Králova zahradnice je především krásný příběh vztahu mezi mužem a ženou. Ten příběh se mi nesmírně líbil, i když historicky jsou tam nepochybně nesmysly: v sedmnáctém století bylo vyloučeno, aby měla žena takovouto práci.“
S Kate Winsletovou, která hraje titulní roli, se setkal už před léty ve filmu Rozum a cit. „Tehdy jí bylo devatenáct, ale bylo zřejmé, že to je nesmírně inteligentní herečka, schopná improvizace. Když jsem ji teď režíroval, překvapilo mě, když mi řekla, že jsem první režisér, který se jí ptá, co si o filmu a své postavě myslí. Já se na to totiž ptám vždycky, mám při práci herecký přístup - myslím na to, jak bych chtěl být já jako herec režírován. A i když musím mít jako režisér poslední slovo, před tím diskutujeme jako rovný s rovným.“