Článek
Traband stále představuje současnou podobu městského folklóru, ovšem ne toho jednostrunného hospodského, ale vytvářeného s nadhledem a přesahem.
Parta okolo Jardy Svobody spojuje rock a šraml s country, ale nevyhýbá se ani latinským rytmům či cirkusovým melodiím a šansonu. Její pojetí má docela blízko k tomu, co v posledních letech dělají Tiger Lillies.
Trabandu se daří skloubit různé polohy a styly, a když to - jako v Lovcích lebek - působí trochu násilně, pomůže text Pouští a pralesem, savanou i buší /jdou lovci lebek, za nimi lovci duší. Slova u Trabandu nesou poselství, zejména v případě, kdy jimi prostupuje víra jako v nádherné metafoře o tom, jak se Matouš přidal ke křesťanům Lano, co k nebi nás poutá nebo ve volebním Vraťte mi mou hlavu, kde jasně říká Chceme jen tvůj hlas a poznamenává A vůkol páchne síra.
Jarda Svoboda však dokáže výstižně popsat i proměny běžné reality v jedné z nejlepších písní desky Mraky. Ukazuje, že i dnešní kancelářská realita je stejně monotónní jako lopotný život předků, rolníků i dělníků, i když fyzické námahy ubylo. Aktuální poselství nesou i přepracované rytířské příběhy, a tak jedinou slabinou zůstává prvoplánová parodie Když si báječnou ženskou vezme idiot.