Článek
Tipy P. R., baskytaristy skupiny Blow
Čtu: Vieweghova Báječná léta s Klausem. Četl jsem od něj všechno, líbí se mi jeho vypravěčský styl, i když po půl roce si už nikdy nepamatuju, o čem ta která kniha byla.
Čtu: Vieweghova Báječná léta s Klausem. Četl jsem od něj všechno, líbí se mi jeho vypravěčský styl, i když po půl roce si už nikdy nepamatuju, o čem ta která kniha byla.Poslouchám: V hudbě se vracím zpátky. Koupil jsem si třeba desku Davida Sylviana Gone To Earth z roku 1987, což je asi jeho nejlepší album.
Viděl jsem: Německý film Děti ze stanice Zoo. Četl jsem knížku, která byla možná působivější, ale i tak to byl sugestivní film.
Surfuji: Moje oblíbená internetové adresy jsou www.techno.cz, a www.sport.idnes.cz
Moje adresa: www.blow.cz
A Tribute To Ramones
Pocty slavným kapelám až na pár výjimek nestojí za pozornost, neboť se většinou méně známé soubory přiživují na jménu slavnějších kolegů, které obdivují.
Tribute Ramones naštěstí patří k těmto výjimkám. Obdiv k písním americké punkové legendy vyjádřili skutečně slavné kapely. Najdeme mezi nimi nejen neopunkové následovníky Rancid, Green Day a Offspring. Beat On The Brat hrají U2, kteří dokázali vtisknout písni vlastní pojetí, aniž by ji vytrhli z kořenů, odlehčenou verzi Havana Affair přinesli Red Hot Chili Peppers a závěrečný Return Of Jackie And Judy svým drsným zastřeným hlasem zpívá Tom Waits.
Široký záběr zúčastněných kapel, mezi nimiž se ještě objevují Pretenders, Metallica, Marilyn Manson, Garbage či Rob Zombie, ale také Kiss, jen potvrzuje význam Ramones, který dávno přesáhl punkovou subkulturu. Patří mezi milníky rockandrollu.
Sony Music Bonton, 45:41
Julio Cortázar: Konec hry
Soubor Konec hry přináší rané povídky známého argentinského spisovatele Julia Cortázara (1914-1984). V originále vyšel v roce 1956, už v něm je však patrné, nakolik autora zaujal posun reality, prolínání skutečnosti s fantazií, přechod od reality k magičnu, zřetelný zejména ve Vyprávění na pozadí vody nebo v Axolotlovi. Ostře vypointované povídky Spojitost parků a Nikdo za to nemůže lze bez nadsázky označit za horory.
Vedle nich se však ve sbírce objevuje řada povídek zachycujících nejen samotu stáří, ale také složité období dospívání, kdy člověk objevuje svou sexualitu a hledá vlastní identitu, jako jsou Jedy nebo titulní Konec hry.
Zajímavé je, nakolik Cortázara už v té době zajímal svět postižených a jaký k nim mají vztah jejich dospívající vrstevníci. Do řady povídek však také prosakuje politická realita, atmosféra strachu, panující v poválečné Argentině.
Konec hry je sice stylově trochu roztříštěný, ovšem velká většina skoro každá povídka v něm je nadprůměrná.
Přeložila Mariana Housková, Artigas / Julius Zirkus, 220 stran