Hlavní obsah

Tiger Lillies v gargantuovském představení s cvičeným prasetem

Novinky, Alex Švamberk
Praha

Nezvyklé představení nabídne od pátku do středy příštího týdne pražské divadlo Archa. Jádro díla Zde jsem člověkem, které je inspirované Rabelaisovým románem Gargantua a Pantagruel, tvoří zemité písně kapely The Tiger Lillies. Do kontrastu proti nim postavil irský dramatik Jocelyn Clarke vyabstrahovaný svět etikety.

Článek

Ředitel divadla Archa Ondřej Hrab uvedl, že chtěl mít představení s Tiger Lillies od chvíle, kdy viděl jejich Shockheaded Peter. Ale dodal, že nechtěl typické pojetí Tiger Lillies, kteří si libují v nízkém světě hospod a galerky a rovnou by zapluli do svého divokého pojetí brechtovského kabaretu. Přál si proti němu postavit něco vysokého. To ale neznamená, že nízké bude chybět. Na scéně se dokonce objeví cvičené prase.

Jak uvedl Jocelyn Clarke: „Představení nemá děj, ale má dramatický oblouk.“

Hlavními hvězdami jsou ale nesporně Tiger Lillies. Jejich zpěvák a akordeonista Martyn Jacques odpověděl Novinkám na několik otázek:

Co vás zaujalo na tématu Gargantuy a Pantagruela?

Abych byl upřímný, já jsem tu knihu nečetl, je velmi tlustá a trvalo by mi dlouho ji přečíst. Urychlil jsem to, jen jsem ji prolítl. Když jsem viděl něco zajímavého nebo legračního, tak jsem se u toho zastavil. Měl jsem taky anotace z internetu, takže jsem mohl uchopit pár ústředních témat nebo myšlenek a uplatnit je v písních. Je to hlavně o převrácení naruby, kdy se dobro stává zlem a zlo dobrem, věci se obracejí vzhůru nohama. A je tam toho taky dost o obscénnosti. Je to taková literární veze Hieronyma Bosche, kterého mám rád.

Co vás na tomto převracení naruby baví?

Baví mě všechno, co souvisí s hospodami, bary, to zemité. Zajímá nás ulice, baviči, zlodějíčkové, klauni, cirkus, bavili jsme se... Cirkus stojí na okraji společnosti. Nezajímalo mě vysoké umění. Zajímá mě to marginalizované, ošklivost, úpadek, staří lidé, kriminálníci, transvestiti, transsexuálové, prostitutky, obludária, věci, co jsou považovány za nízké. Pouliční umění ve spojení s vysokým uměním. A to tu děláme.

Co pro vás znamená vystupovat na divadle?

Je to velmi pěkné, přestože když jsme pořád na cestě, je toho trochu moc, když hrajete jeden večer v jednom městě a druhý v druhém. Občas je to fajn, ale ne když je to pořád. Taky nám to umožňuje udělat jiné písně. Je docela fajn pracovat v odlišné struktuře s dalšími umělci, i když na divadle je více omezení toho, co hrát a jak hrát.

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám