Hlavní obsah

The Kelly Family: Uprostřed tornáda se těžko brzdí

Právo, Šárka Hellerová

Devět sourozenců ze skupiny The Kelly Family se v polovině 90.let proslavilo albem Over The Hump. Kapelu založili irští rodiče Barbara Ann a Daniel Jerome Kellyovi, rodina žila a koncertovala v různých zemích. Úspěch přišel, když se přestěhovala do Německa. Tehdy se The Kelly Family stali fenoménem a Angelo a Paddy idoly mladých dívek.

Foto: Lucie Levá

The Kelly Family po rozhovoru pro Právo, zleva Angelo, Kathy a Patricia.

Článek

Na přelomu tisíciletí se kapela rozpadla a většina členů koncertovala sólově. Nyní se The Kelly Family společně vrací na scénu. Příští rok je čeká velké evropské turné. Většina koncertů se odehraje v Německu, ovšem dočká se i několik dalších evropských zemí včetně České republiky. Turné We Got Love - Live 2018 se 8. března zastaví v O2 areně v Praze.

Na otázky Práva odpověděli při své nedávné návštěvě Prahy Kathy, Patricia a Angelo Kellyovi.

V roce 1995 jste v Praze poprvé hráli v hale a já byla jednou z holčiček, které pod pódiem ječely štěstím, že vás vidí naživo. Jaké pocity jste prožívali vy?

Kathy: Pamatuju si, že Praha byla jedním z našich nejhlasitějších koncertů. Praha, Záhřeb a Lisabon. Tyto tři koncerty mě ohromily. Vešla jsem na pódium a nevěřila jsem, jak hlučné dokáže publikum být. Bylo to působivé. Vždy nás překvapilo, jak krásně nás tu lidé přijímají a jak dlouho a vysoko jsme se drželi v hitparádách. Každý týden nás znovu potěšilo a udivilo, že jsme ještě nevypadli.

Angelo: Bylo to zajímavé, protože jsme sem zase tak často nejezdili. V Německu, kde jsme hráli často, kolem nás v devadesátých letech bylo také pozdvižení, ale v České republice a Polsku nás přízeň publika potěšila o to víc, že to bylo krátce po rozpadu Sovětského svazu. Lidé za sebou měli nelehké období a nebyli na tom finančně moc dobře. Jít na náš koncert pro ně byla docela velká věc, na velké koncerty se tehdy nechodilo jednou za týden nebo dva. Za cenu lístku už bylo skoro možné pořídit menší dovolenou. Na koncertě se to pak projevilo intenzitou emocí. Cítili jsme a slyšeli, jak lidé koncert prožívají.

Patricia: Moc se na koncert v České republice těším. Na ty minulé mám moc krásné vzpomínky. Někteří lidé tehdy přijeli opravdu zdaleka, a aby měli co nejlepší místa, spali před halou. Je pro nás velká pocta, že se sem nyní vrátíme do tak velkého prostoru.

Angelo: Bylo by naprosto pochopitelné, kdybychom už byli zapomenuti. Vždyť je to dvacet let. Někteří z nás sice v České republice vystupovali sólově, ale jen velmi málo. Je fantastické, že máme možnost přijet zpět a hrát v aréně.

Foto: Lucie Levá

Angelo, bývalý idol dívek a holčiček.

Vzpomínáte na to hezké, představuji si ale, že tak intenzivní přízeň fanoušků v devadesátých letech musela být i docela psychicky náročná.

Angelo: Na začátku jsme byli všichni naprosto nadšení. Měli jsme za sebou dlouhé roky, kdy jsme se živili jako pouliční muzikanti. Třikrát denně jsme hráli někde venku, jezdili jsme z města do města. A najednou jsme měli možnost hrát ve velkých halách a staral se o nás vlastní tým.

Žili jsme sen rock'n'rollové kapely. První dva roky byly jízda, ale v dobrém slova smyslu. Potom toho všeho ale začalo být příliš. Potřebovali jsme pauzu a nevzali jsme si ji dost brzy. Trochu jsme to přehnali, protože když jste uprostřed tornáda, těžko se brzdí.

Patricia: Když se organizují turné takových rozměrů, koncerty se domlouvají minimálně na dva roky dopředu. Ve chvíli, kdy si uvědomíte, že na tom nejste dobře, máte před sebou ještě mnoho závazků. Pro spoustu kapel je problém, že si potřebu odpočinku uvědomí, až když je pozdě. Dnes už víme, jak se o sebe postarat. Máme rodiny, víme, že potřebujeme dovolenou a soukromý život. Na to jsme si museli přijít.

Kathy, vy jste byla ve skupině nejstarší. Cítila jste za své sourozence zodpovědnost?

Kathy: Samozřejmě že ano. Každý den jsem měla schůzky s lidmi z ochranky. Bezpečí bylo velké téma. Nikdy bych si neodpustila, kdyby se komukoli z rodiny nebo fanouškům něco stalo. A tohle se nám podařilo zvládnout. Všichni byli v bezpečí a nic se nestalo ani Angelovi s Paddym, na které byl největší tlak. Bezpečnosti jsme věnovali hodně energie. Lidé si občas na ochranky stěžují, ale je to zásadní věc. Možná vše nebylo bez chyby, ale odvedli jsme dobrou práci. Přežili jsme.

Angelo: Když se nás sejde víc, občas vtipkujeme, že to je jako setkání válečných veteránů. Válkou jsme si prošli spolu.

Kathy: Mám ráda tu písničku, ve které Beyoncé zpívá I am a survivor. S tím se dokážu ztotožnit. Tím několikaletým extrémním obdobím si prochází většina úspěšných kapel. Je to doba, kdy je všechno opravdu intenzivní. Krásné ale i náročné. Michael Jackson to měl celý život. Ale většina kapel si tím projde a potom pokračuje na různé úrovni.

Patricia: Teď prožíváme velmi příjemnou dobu. Comeback jsme odstartovali třemi koncerty v Německu, které byly velmi radostné a emocionální, ale dospělé. Zmizely teenagerovské hormony. Díky tomu se nyní s lidmi můžeme setkávat jako přátelé a z toho jsem nadšená.

Když jsme se rozhodli vrátit, jedna má část byla nervózní. Přemýšlela jsem, jestli budeme moci zůstat žít na stejném místě. Mluvila jsem s dětmi a říkala jim, že si nejsem jistá, co se stane. Snažila jsem se je připravit na nejhorší. Ale zatím je všechno v pořádku. Cítím větší pozornost, ale mohu žít normální život. Pro mě je to velmi milé překvapení. Fanoušci nás dnes respektují.

Angelo: Že můžeme mít kariéru i normální život, nebereme jako samozřejmost. Dřív jsme své soukromí kompletně obětovali.

Patricia: Myslím si, že pomáhají sociální média. Většina z nás má Facebook a s fanoušky pravidelně něco sdílíme. Ocení to a už se nechodí dívat před náš dům.

Angelo: A jak už Patricia zmínila, naši fanoušci dospěli. Nejsou to třináctileté dívky, které utíkaly z domova, protože si myslely, že kdyby je ten, koho milují, jen jednou zahlédl, přeskočila by jiskra, ve vzduchu by rozkvetla láska a začal by hrát orchestr.

Foto: ČTK/Imago

The Kelly Family se vrátili na pódia.

Angelo, vy jste nejmladší. Plynuly z toho pro vás nějaké výhody?

Kathy: Tak to chci slyšet.

Angelo: Jasně, bylo jich mnoho. Opravdu. Sám to znám i jako rodič, mám pět dětí. Na dítě vás nic nemůže připravit, člověk se učí praxí. S každým dítětem dělám méně chyb a své starší potomky neustále prosím o odpuštění.

Můj otec byl úžasný. Maminka brzy zemřela, bylo mi jedenáct měsíců, ale její roli nahradili starší sourozenci. Byl jsem obklopen láskou a péčí. Vždy jsem se cítil milován. Kariéra a podobné věci jsou hezké, ale nejdůležitější pro mě bylo, že jsem prožíval nádherné dětství.

Patricia: Teď se asi rozbrečím.

Kathy: Zvládli jsme to.

Jaký mají vaše děti vztah k hudbě The Kelly Family? Místo Paddyho s vámi nyní v An Angel zpívá vaše dcera, že ano, Angelo?

Angelo: Ano, nazpívala tu písničku na desku a už se mnou i vystupovala. Je to legrační, člověk většinou doma svou hudbu neposlouchá. Když mě někdo prosí o nějaké starší album, říkám mu, že nemám ani vlastní kopii.

Ale kvůli YouTube se občas stane, že nějaké dítě přijde, ukáže mi staré video a ptá se, jestli jsem to opravdu já. Chytám se za hlavu a přiznávám se. A oni se buď smějí nebo tancují. Moje dvouletá ratolest už několik měsíců zpívá písničku Why, Why, Why a já ji prosím, aby přestala.

Patricia: Děti si dlouho neuvědomují, co jejich rodiče vlastně dělají za práci. Když bylo mým synům kolem osmi let, začali chápat, že jsme muzikanti a jezdíme na turné. Měli pocit, že jsme trochu blázniví. Pak začali hledat na YouTube a našli hity od The Kelly Family. Já jim o nich neřekla. Tehdy byli pyšní. Nyní jsou v pubertě a myslí si, že naše hudba je pro staré, oni poslouchají rap.

Foto: ČTK

The Kelly Family v roce 1997.

Angelo: Do teď naši kapelu viděli jen online. Nyní mají poprvé šanci zažít, o co šlo. Když jsme letos hráli v Dortmundu, moje děti poprvé plně pochopily, co se tehdy dělo. A já byl šťastný, když za mnou po koncertě přišel můj šestnáctiletý syn a řekl mi: „tati, to bylo cool”. Asi se mu líbilo mé létající bubenické sólo doprovázené pyrotechnikou. Řekl mi, že jsem cool. Byl to krátký okamžik, ale zapamatuji si ho navždy.

Patricia: Mám přesně stejný zážitek. Mému staršímu synovi je též šestnáct a použil stejné slovo. Byla jsem nadšená. Já že jsem cool? Děkuju!

Kathy: Dneska poznáte, že jste cool, když za vámi přijde nějaké dítě a chce fotku na Instagram.

Angelo: Se mnou se celý život chtěly fotit dívky. Věděl jsem, že když za mnou přijde dvojice, muž bude fotit mě a tu ženu. Nyní se ale stává divná věc a pořád se to zhoršuje. Až v polovině případů se se mnou vyfotí muž a oba odejdou. Nevím, co se děje.

Patricia: Myslím, že to je tím, že muži respektují jakýkoliv výkon. Třeba sport. A nyní začínají uznávat, že jsme něco dokázali a že opět fungujeme, i když se jim třeba naše hudba vůbec nelíbí.

Čí nápad byl dát se znovu dohromady? Bylo to těžké rozhodnutí?

Patricia: Nebylo snadné.

Angelo: Bavili jsme se o comebacku už posledních deset let. Pomalu to vznikalo. Až nyní souhlasila většina z nás. Před dvěma lety jsme se rozhodli pro koncerty v Dortmundu, které proběhly v květnu. Tamní hala pro nás hodně znamená. Jakmile jsme byli schopní se shodnout na tomhle, nahráli jsme album a rozhodli se pro turné. Domluva zabrala hodně času, ale děje se to, což je úžasné.

Je šance, že byste se na pódiu setkali v celé sestavě? Pokud se nemýlím, Paddy, Maite a Barby se ke comebacku nepřipojili.

Kathy: Chystáme koncerty ve velkých halách i open-airy a doufáme, že se sestava může ještě rozrůst. Nyní vám řeknu čerstvou novinku - stadióny s námi pojede Paddy. Doufáme, že to dokážeme udržet a posunout ještě dál.

Reklama

Výběr článků

Načítám