Článek
Druhé album Kapka však ukazuje, že Andrea Konstankiewicz a Dorota Barová dokázaly najít cestu ze slepé uličky opakování rozmělňujícího původní ideu.
Hudba intimního světa
Spojily se s hráčem na sampler Mariem Buzzim, který dal písním další rozměr, aniž by je zbavil typické nálady. Nejenže je citlivě podložil zvuky, které zapadly do soundu dua a zdůraznily ráz skladeb, jak je tomu v titulní Kapce, ale v úvodním Cichy placz se dokonce spolupodílel na struktuře skladby, když zvuk cell nasamploval a vytvořil z něj smyčku, která postupně ztrácí kontury a proměňuje se v šum.
Změnil se však i přístup obou protagonistek. S výjimkou prosté Modlitby a křehkého Daj mi znač upřednostňují propracovanější introvertně laděné skladby, do nichž je nutné se zaposlouchat a odhalit v nich osobitý svět
Tara Fuki: intimní, a přitom oplývající emocionalitou i expresivními pasážemi, které přináší závěr Okamžiku i poslední skladba Na lace. Vážnější Kapka je důstojným následovníkem stěží překonatelného kongeniálního debutu. Ukazuje, že duo nezklamalo naděje v ně vkládané. Nevybralo si jednodušší cestu opakování úspěšného schématu a pokračuje v hledání.
Tara Fuki: Kapka Indies 43:46