Článek
Swans po svém vzniku nešli cestou zvyšování tempa, jako mnozí jejich hardcoroví a speedcoroví souputníci. Vsadili naopak na zvukovou hutnost a neúprosnou valivost. Působily jako tank, který vše převálcuje a nedá se zastavit. Pomalu, neúprosně a s důrazem tloukli hřeby rytmu do uší posluchačů jako kat, který křižuje další a další křesťany. Svým pojetím spolu s s Butthole Surfers ovlivnily kapely jako byly Neurosis nebo Killdozer i některé odnože extrémního metalu.
Na vrcholných albech syrovou hudbu doplňovala podobně neúprosně krutá slova, ukazující že člověk je hnán nízkými pudy, chamtivostí a touho po moci anebo trpí bolestí a odmítnutím.
Až na konci osmdesátých let skupina se zpěvačkou Jarboe zjemnila svoje pojetí, přiblížila se gotickému rocku, větší roli dostala melodie a bohatší aranžmá. Kromě toho se Swans stále více věnovaly zvukovým kolážím.
V roce 1997 se soubor, který mohli vidět a slyšet i tuzemští posluchači už na konci osmdesátých let na utajených koncertech, rozešel a jeho hlavní postavy, zpěváka spisovatel Michale Gira a zpěvačka a hráčka na klávesy Jarboe se zaměřili na sólové projekty.
Kapela se letos dala znovu dohromady dokonce s původním kytaristou Normanem Westbergem. Natočili album My Father Will Guide Me Up A Rope To The Sky, které je ovšem zvukově bohaté a využívá i kombinací různých postupů jaké si skupina osvojila v kolážích na konci kariéry a má blíž k tvorbě Girova projektu The Angels Of Light.
Deska ovšem nic nevypovídá o možné podobě koncertu, kapely jsou většinou na živo důraznější a tvrdší i syrovější.