Článek
Mezi signatáři dokumentu vydaném v Paříži jsou jména jako Salman Rushdie, Gabriel García Márquez nebo Philip Roth, napsala agentura AFP. Mezi dalšími signatáři jsou třeba Nadine Gordimerová, John M. Coetzee, Orhan Pamuk, Jorge Semprun.
"Byla rozpoutána pomlouvačná kampaň s cílem pošpinit pověst Milana Kundery obviněním, že se v roce 1950 v době svých studií v komunistickém Československu dopustil udání," píší signatáři v dokumentu, které zveřejnilo Kunderovo francouzské nakladatelství Gallimard.
Vzhledem k tomu, že Kundera "to kategoricky dementoval a významná vědecká osobnost v Praze jeho vinu jasně popírá", docházejí podepsaní k závěru, že český tisk "příliš často rozšiřoval tuto pomlouvačnou fámu s konsternující lehkostí, aniž se zabýval tím, co jí protiřečí," píše se v dokumentu. Jméno vědecké osobnosti v něm však zmíněno není. K věci se vyjadřovala řada významných odborně fundovaných osobností.
"Nejde proto o nic méně než o snahu pošpinit čest jednoho z největších žijících spisovatelů, a to na přinejmenším pochybných základech," dodávají signatáři a vyjadřují společně "solidaritu Milanu Kunderovi".
Půl století starý případ
Týdeník Respekt v polovině října zveřejnil článek badatele Adama Hradilka nazvaný Udání Milana Kundery. Kunderovo jméno našel Hradilek v archivech, když pátral po osudech bývalého západního agenta Miroslava Dvořáčka spojených s životním příběhem své příbuzné Ivy Militké.
Podle Hradilkova zjištění Dvořáček uprchl v roce 1949 do tehdejšího západního Německa. Do vlasti se vrátil jako takzvaný agent chodec. V Praze ale náhodou potkal svou známou Ivu Militkou, k níž si na kolej uložil kufr. Když si pro něj později přišel, čekala na něj policie a zatkla ho. Na to, že Dvořáček se na koleje vrátí, bezpečnost podle ústavu upozornil právě Kundera. Dvořáček strávil 14 let ve vězení.
Omluvy se nedočkal
Milan Kundera popřel, že by kohokoli udal, po Respektu požadoval omluvu, kterou časopis odmítl.
Milan Kundera
Narodil se 1. dubna 1929 v Brně v rodině muzikologa Ludvíka Kundery. Vystudoval v Praze literární vědu a estetiku, hudební skladbu a dramaturgii. Dvakrát byl přijat do komunistické strany a dvakrát z ní byl vyloučen. Působil v Literárních novinách a v Listech. V šedesátých letech byl členem předsednictva Svazu československých spisovatelů.
Počátkem sedmdesátých let ztratil zaměstnání a byl zbaven všech titulů. V roce 1974 odjel do Francie, odkud se rozhodl nevrátit. Československo ho o pět let později zbavilo státního občanství.
Kunderu proslavily po celém světě jeho romány a eseje, na jejichž překlady do hlavních jazyků úzkostlivě dohlíží. Sám překládal z ruštiny, ukrajinštiny a francouzštiny.
Kundera je ženatý, manželství s Věrou Hrabánkovou je bezdětné.
Výběr z díla: Směšné lásky (1963), Žert (1967), Nesnesitelná lehkost bytí (1984), Nesmrtelnost (1990), Umění románu (1986), Můj Janáček (2004), Opona (2005).
Kundery se už dříve zastali zahraniční i čeští spisovatelé, mezi nimi Yasmina Rezová, Ludvík Vaculík nebo Josef Škvorecký. Nemálo komentátorů kritizovalo způsob, jakým byl článek v Respektu napsán. Podle nich hlavně nepředestřel všechny možné verze příběhu.
