Hlavní obsah
Sunshine na Planet Festivalu Foto: Ondřej Lazar Krynek, Novinky

Sunshine: Měli jsme být americká kapela

Který český interpret by nechtěl pokořit svět. Kdo tvrdí, že ne, bohapustě lže. Táborská skupina Sunshine tohle téměř dokázala. Zůstala těsně pod vrcholem, kde se umírá nejvíce. To dnes už ví i její frontman Kay Buriánek.

Sunshine na Planet Festivalu Foto: Ondřej Lazar Krynek, Novinky
Sunshine: Měli jsme být americká kapela

 

Jak se dostane kapela z českého maloměsta do amerického velkoměsta?

Byl jsem mladý a agilní, takže díky dopisování s kapelami, které nás tehdy zajímaly, se mi podařilo sehnat kontakty. Některé skupiny tady hrály, takže vznikly osobní vazby. V té době Sunshine začínali hrát a hned naše první vystoupení bylo s americkými Bad Trip. My od začátku prostě pošilhávali ven.

Pošilhává kdekdo, ale jak jste to udělali?

Nám vyšla deska u firmy Day After, která měla kontakty ven. Vydala i druhé album, které se dostalo do rukou zpěváka americké formace The VSS. My s nimi párkrát koncertovali a znali jsme se tedy osobně. On nám pak řekl o svém záměru vydat tu druhou desku v USA na svém labelu.

To byl ten první impulz k cestě nahoru?

Určitě. Na podporu té desky nám totiž vyjednal turné po USA, které s námi navíc celé odjel jako řidič i manažer. A asi za rok přišlo i druhé turné. To už jsme dali v práci výpovědi a věnovali se jen kapele. Nepřipadalo nám to jako něco zázračného, my prostě byli plní entuziasmu a hráli jsme, co to šlo.

Jak na tebe působila Amerika?

Je to prostě jiná kultura, jiný svět. Už když nás vezli dodávkou z newyorského letiště, padlo to na nás. Všechno vypadá jinak, všechno voní jinak, sleduješ Manhattan a místa, cos viděl ve filmu. Řekneš si – jsem tady, supr, fajn.

Od začátku jsi zpíval anglicky. Neměl jsi strach z toho, co tomu v Americe řeknou?

My tak vřeštěli, že to snad ani nebylo poznat. Nicméně mi jeden Američan říkal, že to na něj působí velice magicky, protože vlastně vůbec neví, o čem to je.

Tohle byl rozjezd. Pak si vás ale vybral velký americký label, je to tak?

V roce 2001 jsem se odstěhoval do Los Angeles ke své přítelkyni, což mi tam ulehčilo žití. Ona nám pak dělala manažerku. Zbytek kapely vždycky přiletěl a hráli jsme koncerty v Kalifornii. Na jeden z nich přišel jistý Bernd Burgdorf, náš budoucí producent, jehož přítelkyně byla manažerka vydavatelství Custard.

To je vydavatelství Lindy Perry, známé z kapely 4 Non Blondes?

Jo, ona byla tehdy slavná, skládala i produkovala pro Christinu Aguileru, Gwen Stefani a Pink. Ten Burgdorf začal dělat nejdřív se mnou. Jeho holka mu pořád vyčítala, že marní čas. Až prý šla jednou kolem studia a zaposlouchala se nevědomky do jedné naší skladby. Zaujalo ji to a slíbila, že nám pomůže. Asi za měsíc mi řekla, že se naše album dostalo na stůl Lindě, která si nás vybrala a chce s námi pracovat.

Jak s vámi pracovala?

To období bylo strašně hektické. Léto v Čechách, pak první japonské turné, které dělal jeden tamní label, co nám v Japonsku vydával alba, a odtud letěla celá kapela do USA natáčet desku. Byli jsme nadupaní, a když Bernd slyšel, co chceme nahrát, řekl, že takhle ne. Takže se nahrávání posunulo a všichni dalších čtrnáct dní od rána do večera dřeli, předělávali a vymýšleli nové skladby. My byli dost namyšlení a mysleli jsme si, že to uděláme bez kompromisů. Producent nás přesvědčil, že to nejde. Byl dobrý psycholog a věděl, jak to z nás dostane.

Takže tvrdá americká práce?

Jistě, ovšem oni nám vytvořili ideální podmínky. Třeba to skvěle vybavené studio… Nebo s námi poslali holku se zlatou kartou do Guitar Center, megastoru s nástroji. Mohli jsme si tam vybrat, co jsme chtěli a potřebovali, podle libosti.

Jenže chystané album nakonec nevyšlo. Proč?

Vydavatelství se změnila distribuční smlouva. A protože James Blunt měl album dřív a byl asi prodejnější, vsadilo na něj. Nás zatím odsunulo do ztracena. Takže nakonec deska Moon Shower And Razorblades vyšla u nás a v Japonsku, singl Victim Is Another Name For Lover plus remixy v Anglii.

Mrzí tě, že to nedopadlo?

Nevím. Mě třeba nikdy nenapadlo, že bych tam hrál sám s jinými muzikanty. Deska prostě nevyšla, jak měla, a jejich nadšení opadlo. My se rozhodli zůstat v Čechách, což taky sehrálo roli. A lidi u nás? Ty věčné komentáře o skoroslavné kapele, které to nedopadlo, jsou k smíchu a hodně vypovídají o české závisti a nepřejícnosti.

yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Seznam.cz zavádí tlačítko Líbí se

Dejte redakci i ostatním čtenářům vědět, jaký obsah stojí za přečtení.

Články s nejvyšším počtem Líbí se se budou častěji zobrazovat na hlavní stránce Seznamu a přečte si je více lidí. Nikomu tak neuniknou zajímavé zprávy.

Reklama

Výběr článků