Hlavní obsah

Streetart vytváří galerie přímo na ulici

Právo, Tereza Olivová

Pomineme-li odvěkou lidskou touhu zanechávat po sobě stopy na rozmanitých místech, je streetart jedním z fenoménů druhé poloviny 20. století. Tehdy se umělci rozhodli, že nebudou vystavovat v galeriích, ale rovnou na ulicích.

Foto: Tomáš Reiner, Novinky

Graffiti je klasická technika sprejování nápisů na zeď a streetart je všechno ostatní.

Článek

Jak vypadá streetart a jací lidé se kolem něho točí, mohli vidět na začátku září v rámci mezinárodního Names festu návštěvníci pražské galerie Trafačka (ulice Kurta Konráda 1, Praha 9, Spojení tramvají č. 3, zastávka Ocelářská nebo z metra Českomoravská 200 m – pozn. red.). Vystavované výtvory ale můžete v hlavním městě obdivovat ještě do října.

Večer na Trafačce

„Vítej v Sao Paulu,“ říká mi anglicky potetovaný Brazilec Zezao v menší místnosti galerie Trafačka, jakmile vejdu dovnitř. Ve dveřích visí cáry z igelitů a plastových tašek. V místnosti hoří svíčky a vůně vosku se mísí s pachem spáleného odpadu z protějšího rohu.

Pod špinavou dekou se rýsují obrysy umělého těla spícího bezdomovce. Na zdi visí staré boty a záchodové prkýnko s nápisem SHIT. Zezao promítá na monitoru záběry z kanálů Sao Paula, do nichž umístil modré ornamenty namalované malým válečkem a latexem.

Říkám si, že tohle je tedy nářez. Celá místnost působí ponuře, depresivně. Máte pocit, že namísto Prahy stojíte v podsvětí brazilského velkoměsta. A že ty Zezaovy usměvavé oči viděly víc špíny a bídy, než si kdokoliv z nás dovede představit. A zatímco venku probíhá večírek, charismatický umělec vypráví o životě pod povrchem velkoměsta.

„V podzemí existují různé věci, odpadky ve všech formách a rozměrech. Mrtvá zvířata, kontaminace, špinavá voda a zatuchlý vzduch. Ačkoliv jsou to místa negativní a depresivní, zachvacuje mě mír, když maluji v podzemí. Při zvuku tekoucí vody si představuji řeku nebo vodopád. Pak sním a přemítám o životě, lidech a o podmínkách v mém městě.“

:.Jeden z domů zkrášlil i Loomit.foto: Právo/archiv Names Fest

Projdete-li Trafačkou do dvora, ocitnete se zase v jiném světě. Zdi a pavlače okolních domů jsou do posledního místa pokryty nejrůznějšími graffiti, tagy a chromy. Kolem cítíte výpary ze sprejů a barev. Na lavičce uprostřed dvorku se spolu baví několik zahraničních umělců, mezi nimi i tři Rusové, kteří patří k nejmladším účastníkům festivalu.

Graffiti se do Moskvy dostala teprve před pár lety, ale zmapovat jejich historii je zcela nemožné. „Přes všechny sociální problémy, které Moskva má, najde vláda jednou do roka vždy dost peněz na to, aby celé město přetřela zas na bílo. Situace v Moskvě je pro cizince nepopsatelná. To byste museli vidět. Mě samotného každou noc překvapuje, co se tam všechno děje,“ říká jeden ze dvou členů moskevské skupiny Stylekonstruktor.

Od čmárání fixem po zdech

Historie streetartu začala v Americe. Z Philadelphie a New Yorku se brzy rozšířil do dalších měst a své příznivce si našel v metropolích celého světa, třebaže na počátku se jednalo jen o čmárání jmen fixem po zdech.

Tzv. tagy se poté rozvinuly v pestrobarevné, stylizované druhy písmen, jmen, znaků či názvů (pieces). Zatímco se měnila jejich forma, obsah – názvy ulic, čísla domů, jména (nicky) umělců a jejich seskupení (crew) – zůstával stejný.

Postupně přibývaly další prvky: obrázky stříkané přes šablony či lepené papírové kopie, samolepky, plakáty, atypické sochy nebo prostorové objekty, které šly umístit na fasády domů, mostů, tunelů.

Streetart vychází z toho, co lidé vidí kolem sebe a také se vymezuje vůči všudypřítomné komercializaci našeho světa i volného času. Jeho umělci se snaží, aby byl naopak odrazem reality života.

:.V ulicích narazíte na vtipná či provokující dílka.foto: Archív Právo

A třebaže hranice mezi projevy vandalismu a umění ulice je křehká, je projevem spontánní kreativity, humoru či třeba bystrosti. Nakonec jej člověk může chápat jako osvěžující hru se šedí města a jeho betonovými prostory. Rozlišují se dva názvy, pokud mluvíme o umění na ulici. „Graffiti je klasická technika sprejování nápisů na zeď a streetart je všechno ostatní,“ vysvětluje český writter Key.

Streetart využívá významy, značky a odkazy, je hravější a pro širokou veřejnost stravitelnější. Má různé podoby, od stříkání přes šablony, nalepování 3D objektů až třeba po nelegální vysazování stromků. Hranice jsou široké a rozdíly mezi uměním, streetartem a graffiti se často stírají a navzájem prolínají. Na vlně streetartu se můžou vézt i lidé s malou invencí. Jen čas a kvalita jejich kousků prověří, jestli za něco stojí,“ dodává Key.

Ačkoli graffiti a streetart nejsou v Česku tolik tolerované veřejností, v některých světových metropolích, jako je například Londýn, už existuje i pomyslná streetart turistika. Američan Craig Costell alias KR. zase v Praze vyprávěl, jak se v New Yorku graffiti stala přirozenou součástí krajiny.

Sám KR. ovšem už patří ke starší generaci umělců a graffiti po nocích dávno nemaluje. „Mám jiné věci na práci. Život se mění a musím platit spousty účtů. Graffiti je hra mladších mužů, kteří nechodí spát o půlnoci, ale zůstávají venku do čtyř do rána,“ směje se.

Odpadkový muž

Atmosféra výstavy na Trafačce je vynikající. Kolem probíhá řada happeningů. Původem vietnamský umělec Akim, který žije od roku 1986 v Berlíně, šplhá po dřevěných domečcích a přístřešcích, které během uplynulých dnů umístil na vnější stěny galerie. I tohle je steeetart!

Před Trafačkou probíhá noční performance skupiny TAGTOOL, při níž umělci pomocí projektoru a počítače malují světlem okolní fasády. Na lavičce u tramvajových kolejí se několik dětí fotí se sochou od jedné z hvězd festivalu, newyorského osmadvacetiletého umělce Brada Downeyho.

:.Výtvor brazilského umělce Zezao.foto: Právo/archiv Names Fest

Ten vytvořil Garbage mana – odpadkového muže, jehož tělo i hlava zejí v odpadkovém koši. Plechovky od piva, staré boty, obaly od mléka či krabičky od krémů a kusy plastových lahví působí jako barevná mozaika.

„Dělám to, protože musím! Jednou tvořím pro sebe, jindy pro lidi, pro svou holku nebo pro výstavu. Je možné, že kdybych žil v 19. století, tak bych dělal impresionismus. Já ale žiji ve století jedenadvacátém, takže vytvářím umění této doby,“ říká uznávaný sympaťák.

Zatímco lidé obdivují jeho nápady, postává se svojí přítelkyní před vstupem do Trafačky. Má na sobě bílé triko a v ruce neodmyslitelnou plátěnou tašku se znakem Evropské unie.

Slovníček

TAG – zpravidla jednobarevný podpis na zdi

CHROM – rychlý nápis vybarvený stříbrem s důrazem na tvary

CREW – parta, seskupení jednotlivých tvůrců

PIECE – jeden „kousek“ od tvůrce graffiti, barevný, složitější, promyšlenější tvar, písmo, někdy spojené s kresbou či malbou

STREETART – samolepky, sochy, nápisy či obrázky stříkané přes šablony (může mít nekonečně dalších podob), objevuje se ve veřejném prostoru, přímo komunikuje s obyvateli města

WRITER – jednotlivec tvořící graffiti

VÁLEČEK (ROLLER) – nápisy většinou větší velikosti vytvořené pomocí válečku, fasádní barvy a teleskopické tyče

Krátce po půlnoci začínám mít pocit, že více uměleckých zážitků do sebe vstřebat nemohu. Když odcházím, minu ještě poslední kanál, který Zezao vyzdobil před galerií, jak jinak, modrým květem.

Reklama

Související témata:

Související články

Výběr článků

Načítám