Článek
Mezi přítomnými byli Jiří Bartoška, Dagmar Havlová, Kateřina Brožová, Jan Kačer, Hana Maciuchová, Daniela Kolářová, Ondřej Trojan, ministryně kultury Alena Hanáková a další. Úvodní slovo si vzal ředitel vinohradské scény Tomáš Töpfer.
„Milá Jiřinko, loučíš se dnes se scénou, na které jsi strávila 61 let svého života a odehrála stovky představení. Loučíš se dnes s Divadlem na Vinohradech, s divadelním domem, který se stal tvým skutečným domovem. Loučíš se s budovou, kterou jsi znala do detailů - od kotelny ve sklepě - až po ta křídla andělů nad střechou.“
„Vážení smuteční hosté, dovolte mi osobní vzpomínku. Když jsem před 26 lety nastoupil do angažmá v Divadle na Vinohradech, měla zde Jiřina Jirásková odehráno neuvěřitelných 35 sezón. V divadle, se kterým byla spojena bytostně víc, než obvykle bývá člověk se svým zaměstnáním. Na sklonku období zvaného normalizace, jež poznamenalo nejen osudy Jiřiny Jiráskové a Divadla na Vinohradech, ale životy nás všech, hovořila Jiřina opakovaně o tom, že se těší a záhy chystá do důchodu. U ní ovšem člověk nevěděl, co je vnější gesto, s nímž se s příznačnou ironií vymezuje ke skutečnosti, a kdy naopak humorem zakrývá vnitřní bolest.“
Dagmar Havlová
„V roce plném nadějí, v roce 1989, již přestala o odchodu do penze mluvit a asi i snít. V roce 1990 se nechala přesvědčit kolegy a v prvním otevřeném výběrovém řízení na místo ředitele divadla se stala jeho první ředitelkou. V této funkci v nesnadném čase sloužila divadlu nejlépe, jak uměla, deset let,“ dodal.
Vědoucí ironie
Pražský primátor Bohuslav Svoboda připomněl, že Jirásková „sama původně směřovala k životu v ústraní a snad bylo ironií osudu, že ji změna režimu po válce vyvedla z církevního gymnázia na konzervatoř.“
Její úsměv podle něj nikdy neztrácel nádech jemné vědoucí ironie. „Budu se smutkem s vděčností vzpomínat na léta 90., kdy byla ředitelkou zdejší scény... měl jsem možnost spolupracovat s ní, poprvé v životě jsem stál na prknech vinohradského divadla vedle ní, nikdy na to nebudu moci zapomenout.“
Lidé se zapisovali do kondolenční knihy.
Moderátor Aleš Cibulka zavzpomínal, že herečka nechtěla mít na pohřbu „žádný šumaře“. Uvedl proto na pódium její oblíbenou skupinu Blue Star Václava Marka, která zahrála živě píseň Děkuji, bylo to krásné.
Další dodali, že Jirásková nezištně pracovala také pro UNICEF ve prospěch dětí z nejchudších zemí světa.
Marián Labuda u rakve Jiřiny Jiráskové
Marián Labuda řekl: „Nebyla jsi jen herečkou Čech a Moravy, byla jsi i herečkou Slovenska. Každý, koho jsem potkal na Slovensku, všichni na tebe s velkou láskou vzpomínají a uznávají tě... ty jsi mě vyučila, když jsem něco nevěděl, na všechno jsi mi odpověděla. Jak stárnu, tak mám pocit, že není třeba se ani učesat, boty si vyčistit, ale ty jsi mě naučila dbát o sebe do poslední chvíle.“
„V životě jsem už nejednou stála před obtížným úkolem, ten dnešní patří k velice bolestivým. Loučím se s kolegyní, se kterou jsem prožila podstatnou část života tady na scéně vinohradského divadla. Jiřina Jirásková byla po více než padesát let nejen kolegyní, ale také kamarádkou. A nic náš celoživotní vztah nezničilo. Spojoval nás podobný elán, energie, podobný úhel pohledu na svět a samozřejmě humor. Jiřina byla můj privátní anglický gentleman... s mužským přehledem a vtipem mnohdy vražedným,“ řekla Jiřina Bohdalová.
Pohled na rakev vystavenou na jevišti v sále vinohradského divadla vháněl návštěvníkům právem slzy do očí. V temné atmosféře za doprovodu melancholické hudby se tu hned po otevření divadelních bran loučili s herečkou oddaní příznivci. Lidé na jevišti nechávali květiny, často hereččiny oblíbené žluté růže. Katafalk obklopily věnce, které poslali například Václav Klaus s manželkou, premiér Petr Nečas, ministerstvo kultury či Národní divadlo.
Poslední rozloučení s herečkou Jiřinou Jiráskovou ve Vinohradském divadle.
Vinohrady byly domovskou scénou Jiřiny Jiráskové, ztvárnila tam přes stovku postav. Už od roku 1951 byla členkou souboru a v letech 1990-2000 divadlo i řídila.
Jirásková obdržela mimo jiné titul Zasloužilé umělkyně, Cenu Thálie za celoživotní mistrovství v činohře (1998), státní Medaili Za zásluhy (2006) a byla uvedena do Dvorany slávy televizní ankety TýTý (2008).
Černé prapory nad vchodem pražského Divadla na Vinohradech
K jejím nejslavnějším filmovým rolím patřily ty ve snímcích Fany, Světáci, Sestřičky, Jak svět přichází o básníky či Slunce, seno a pár facek.
Svíčky před Divadlem na Vinohradech
Herečka zemřela 7. ledna. V pondělí 14. ledna ve 14:00 bude v Týnském chrámu na Staroměstském náměstí zádušní mše, kterou bude sloužit kardinál Dominik Duka a zúčastní se i Lucie Bílá či Jiří Strach.