Hlavní obsah

Spolupráce umění s industriálním prostorem

Právo, Jan Šída

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Pražská Pragovka Gallery připravila soubornou výstavu Ko-Laborace, která vznikla v rámci projektu Kolben Open Nr. 8 a představuje umělce-rezidenty Pragovky. Ve výstavních prostorách ji lze vidět do 26. srpna.

Foto: Jan Šída , Právo

Na výstavě jsou i díla pracující s odcizeností (Terezie Kusbach Kolářová, IZOLAce).

Článek

První, co člověka napadne, je, proč organizátoři zvolili tak zvláštní, ale zároveň také poněkud provokativní název. Slovo collaboration neznamená v angličtině jen spolupráce, ale také cosi jako společné dílo. Tento druhý význam by mohl být klíčem k pochopení idey celé expozice.

V naší mateřštině má toto slovo spíše pejorativní význam, protože je spojeno se zradou a podporou nepřítele. Ale i umělec si přece musí dávat pozor, aby se nedostal na temnou stranu a nezradil, co se týče tvůrčího procesu, sám sebe.

V interiéru bývalé továrny najdeme práce více než padesáti výtvarníků, z nichž bezpochyby nejznámější je Pasta Oner (má na výstavě olej na plátně a dílo vytvořené kombinovanou technikou). Kromě obrazů v nich jsou také skulptury, interaktivní objekty, dekoláže či videoinstalace. Tematický i estetický rozptyl je velký. Návštěvník však díky němu může získat dobrý přehled o současném výtvarném projevu.

Malířskou figurativní tvorbu představuje akryl na plátně Gray imagination Ladislava Vlny. Kompozice vytvořená několika nahými mužskými figurami evokuje klasická barokní díla. Jejich výrazná muskulatura jako by vypadla z Rembrandtových obrazů. Bez lidského faktoru se naopak obejde akryl Terezie Kusbach Kolářové IZOLAce, pracující s tématem mrazivě syrové odcizenosti.

Abstraktní malířskou tvorbu, která na výstavě převládá, zastupují třeba Pavel Tichoň (Pan Tau) či Daniel Hanzlík (Kontinuální přechody II). Sochařskou tvorbu zase Matouš Háša dílem Reconciliation pracujícím s tématem ukřižovaného, které však pouze volně cituje. Stejně jako Lucie Nováčková instalací Skoro jako lady Duchamp, v níž lze objevit odkaz na nejslavnější Duchampovo dílo Fontána.

Příkladem postmoderního přístupu k prostorovému objektu je dílo Davida Strauzze Stacks, vytvořené z barevně postříkaných plechovek a evokující street art nebo graffiti. Stejně tak Databázeň Davida Helána, což je text napsaný černě na originální bílé dlaždičky, které zůstaly jako vzpomínka na minulost v bývalé jídelně.

Co spojuje na první pohled roztříštěnou kolekci děl, je výstavní prostor. Industriální interiér bývalé fabriky se stává jakýmsi svorníkem a zároveň hypermoderní tvorbu zasazuje do poněkud archaického kontextu.

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám