Hlavní obsah

Spisovatel Philippe Favre: Císař byl osobnost se vztahem ke kultuře

Právo, František Cinger

O Guillaumovi Perronetovi, středověkém lékaři z údolí švýcarského kantonu Valais, který se postavil do čela vzpoury obyvatel proti bezpráví sionského biskupa Guicharda Tavela a vojenským zásahům savojského hraběte Amadea, napsal francouzský autor Philippe Favre román s názvem 1352: V plamenech. Perronet tehdy našel zastání v osobě římského císaře a českého krále Karla IV.

Foto: Richard Klíčník

Francouzský prozaik Philippe Favre se narodil a žije ve švýcarském kantonu Valais.

Článek

Favre, pedagog a odborník na moderní technologie, přijel do Prahy, aby se zúčastnil představení své knihy.

Vaše náklonnost ke kraji Valais je známá. Jak se člověk zabývající se moderními technologiemi začne zajímat o středověk?

Je pravda, že se zabývám IT technologiemi, ale jsem zároveň učitelem historie. K příběhu Guillauma Perroneta, a tím pádem i k císaři Karlu IV. jsem se dostal prostřednictvím archeologických vykopávek na zřícenině hradu Beauregard. Fascinovalo mě, jak byl vystavěn na ostrohu. Když promluvil kámen, zajímalo mě všechno, co po jeho stavbě následovalo.

Jste členem nadace pro záchranu tohoto kdysi chátrajícího hradu. Jak se ve Švýcarsku pro takové projekty shánějí finance?

Musíme být přesvědčiví. Už bohužel zesnulý ředitel nadace Bernard Donzé byl byznysmen s řadou kontaktů. Zároveň za mnohé vděčíme švýcarské loterii. U nás je zákon, že sázkové společnosti musejí část výdělku věnovat dobročinným účelům, ať už v kultuře, nebo ve sportu. Takže tři čtvrtiny prostředků nadace pocházely odtud. Další pak od obcí v okolí.

Kdy jste se poprvé setkal se jménem Guillauma Perroneta?

Před šesti lety, když jsem zjišťoval, jak to bylo s historií hradu. Dostal jsem se k textu, v němž se řešila aféra lombardského kupce, který byl v našem kraji přepaden. V souvislosti s ní byl zmiňován lékař Perronet. Narážel jsem potom na jeho jméno v různých kontextech. Byl vzpomínán jako doktor, jinde jako svědek u soudu, pak jako vůdce revolty za svobodu obcí, vězeň i člověk ocitnuvší se v exilu. V roce 1899 o něm psal historik Victor van Berchem. Průběh jeho života mi přišel mnohem zajímavější než dějiny hradu Beauregard.

Objevil jste přitom tři dopisy Karla IV. Jak jste se k nim dostal?

Dva dopisy jsou zmiňované v textu Victora van Berchema. Byly adresovány biskupovi, ale bohužel se nedochovaly. Figurují jen v záznamech významných listů. Třetí pochází od papeže Urbana V., který byl zaslán biskupovi Tavelovi, a zmiňuje to, co obsahovaly ony dva předcházející. V něm mu papež na pokyn císaře nařizuje, aby propustil Perroneta z vězení.

Jak jste zjistil, že Perronet zachránil mladého Václava, tehdy markraběte moravského, když doprovázel otce Jana Lucemburského do Itálie?

Přiznám se, že příběh, kdy mladý Perronet zachránil po pádu do strže budoucího císaře Karla IV., je vymyšlený. Že však byli přátelé, to vymyšleno není. Snažil jsem se vyloučit všechny ostatní hypotézy, protože musel být nějaký důvod, proč měl Karel IV. zvláštní vztah k regionu Valais. V roce 1354 vydal edikt ve prospěch nezávislosti čtyř měst, k čemuž nebyl žádný geopolitický důvod. Dospěl jsem k tomu, že musela existovat příčina, proč se tak zasazoval i o Perronetovo osvobození. Jsem přesvědčen, že muselo jít o vztah z mládí obou. Hledal jsem doklady, zda se mohli potkat, a ukázalo se, že to je reálné.

Fakt, že mu Karel IV. umožnil svou donací studia lékařství v Bologni, je také fikce?

Lékařství se v té době studovalo v Bologni a ve francouzském Montpellieru. Existuje záznam, že člověk z kantonu Valais studoval v Bologni, a tak je nanejvýš pravděpodobné, že Perronet studoval také tam. Tehdy bylo zvykem, že krajané zvali své následovníky do stejných škol. Je prokázáno, že prošel univerzitním studiem.

A jak vnímáte postavu Karla IV.?

Vidím ho jako silně věřícího člověka, naslouchajícího svému učiteli Pierru de Rosieres, pozdějšímu papeži Klementu VI. Byla to osobnost se silným vztahem ke kultuře. Hodně četl. Je to první král, který napsal vlastní autobiografii, takže jsem se snažil užívat autentické výroky jako „Negramotný král je jako korunovaný osel“. Snažil jsem se zobrazit jeho snahu udělat z Prahy nový Jeruzalém, když ten pravý nebyl křesťanskými vojsky dobyt.

Proč jste se rozhodl napsat román s názvem Cortex – En état de veille (Kortex – V bdělém stavu) o možnostech spojit moderní technologie s mozkem člověka?

Nakladatel byl také překvapený. Já v tom vidím jistou paralelu s románem o Perronetovi. Tehdy končil středověk a šlo se vstříc renesanci. Nyní mám pocit, že se také směřuje k nějakému průniku k čemusi novému. Ve Švýcarsku existuje The Human Bank Projekt, který pracuje na propojení moderních technologií a lidského elementu. Probíhá jistá digitální revoluce, i když budoucí historici tomu tak asi nebudou říkat.

Jaké jako IT odborník vidíte výhody moderních technologií a jaké nebezpečí?

Největší nebezpečí nespočívá v technologiích samotných, ale v tom, co s nimi uděláte. Platí to i o minulosti. V době, o které jsem psal, bylo ročně ve jménu právního státu upáleno třicet žen jako čarodějnice. Teď v demokracii jsou ohroženy naše osobní svobody, respektive naše právo na anonymitu, protože jsme neustále pod kontrolou. Musíme si na to dávat pozor.

A výhody?

V okamžitém přístupu k informacím. V jejich výměně na velkou vzdálenost. Těch výhod je bezpočet.

Může se vám hodit na službě Zboží.cz:

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám