Článek
Když se řekne, že tématem výstavy je pomníková tvorba v Čechách ve druhé polovině 19. století, pak expozice zájem asi nevyvolá. Autorskému kolektivu se ale podařilo na základě mnoha dokladů i uměleckých studií zajímavě a z různých úhlů ukázat pomníkovou tvorbu jako dobové politikum, které hýbalo českou historií i dějinami umění.
Výstava dává odpovědi na otázky, kdo pomníky objednával a z jakých zdrojů financoval, co chtěl bronzovými odlitky sdělit, jak to mohl vyjádřit i jak byla snaha veřejností přijímána. A také proč a kdy byly některé z nich odstraněny. Je to sonda do českého svědomí, které tak snadno podléhá kouzlu nových ideologií.
Téma se točí kolem svatého Václava, Jana Husa, Jana Žižky, Františka Palackého, Josefa Jungmanna, Karla IV., Josefa V. Radeckého a Karla Havlíčka Borovského. Čím byli, co pro historii znamenali a jak je viděli nejlepší čeští sochaři.
Na rozdíl od dnešní doby, kdy většina domácích umělců svádí s pomníky zápasy, které jsou už předem prohrané, tvůrci jako Bílek, Myslbek, Schnirch, Štursa nebo Sucharda monumentální úkoly nejen zvládali, ale hledali v nich i smysl a poslání své tvorby. Když si prohlížíme jejich návrhy, není to jen výlet do historie, ale na dlouho i nezapomenutelný estetický zážitek.