Skupina O5 a Radeček: Máme závratě, ale na střechách hrajeme rádi

Tomáš Polák: Přestože na scéně fungujeme už od roku 1994, jsme v tomhle ohledu kapela nové generace. Jedeme na vlně singlů, protože je pro nás lepší vložit energii cíleně do jedné písně a dělat to tak v kratších časových rozestupech než se soustředit jednou za pár let na celé album. Když je už singlů dost, vydáme je na desce.

Ondřej Polák: Vždycky jsme snili o tom, že budeme dělat filmovou hudbu, a obě ty filmové písně byly krokem k tomu. Navíc byly úspěšné, hrajeme je na koncertech. Letos jsme i díky nim dostali poprvé příležitost složit celou filmovou hudbu. Jsou pro nás tedy významné.

Ondřej Polák: Jmenuje se Cirkus Maximum a jeho režisérem je Artur Kaiser. Mimochodem, tenhle člověk nám jako manažer pomohl v době, kdy jsme cítili, že to na scéně moc nejde, a přemýšleli jsme o tom, že činnost ukončíme. Tenkrát nás hodně podržel.

Tomáš Polák: Mysleli jsme si, že to jednoduché je, měli jsme ostatně nachystanou řadu nápadů z minulosti. Věřili jsme, že nám to nebude dělat problém, ale velmi rychle jsme byli vyvedeni z omylu. V tuto chvíli je už hudba hotová. Je ale úplně jiná, než byla na začátku.

V první fázi jsme ji složili velmi rychle. Poslali jsme ji tvůrcům a plácali se po ramenou s pocitem, že jsme to zvládli. Za pár dnů nám zavolal producent Petr Šiška a řekl, že je to dobrá muzika, ale pro film Cirkus Maximum k ničemu. A tak jsme jeli znovu a začali se za pochodu učit, jak takovou práci dělat, jak k ní přistupovat, co je v hudbě k filmu potřeba.

Byla to dobrá škola, pro nás nesmírně obohacující. Přestože jsou součástí hudby k filmu i melodie z našich písniček, je jich tam použitých asi osm, žádná legrace to nebyla.

Ondřej Polák: Kolikrát má člověk pocit, že si třeba může otevřít hospodu, protože rozumí gastru, anebo může napsat hudbu k filmu, protože to je pro muzikanta hračka. Spousta věcí se zdá být jednoduchá a působí, že je může dělat každý. Ono to tak ale není.

Nedávno nám nabídli, abychom v hodně sledovaných rádiích měli své pořady. Zdál se nám to být dobrý nápad, moderovat rozhlasový pořad nám nepřišlo těžké. Začali jsme se chystat, ale brzy jsme zjistili, že naplnit smysluplně moderací a hudbou nějaký čas nedokážeme. Vzdali jsme to.

Ondřej Polák: Ano. Jsme v kapele klasicky vzdělaní, kytarista Radek Sekyra je dirigentem orchestru, takže k tomu máme blízko. Skládali jsme do šuplíku a pořád mysleli na tu filmovou hudbu. Vznikaly hudební plochy, motivy, kompozice, které jsme tu a tam někomu od filmu nabídli. Nikdy si ale od nás nikdo nic nevzal, šanci jsme dostali až teď.

Ondřej Polák: Měli jsme hrát cirkusovou kapelu, ale protože bychom na natáčení museli strávit asi čtyři dny, a my tolik času neměli, objevíme se na plátně jen na závěrečném mejdanu, a to jako jeho účastníci.

Tomáš Polák: Vznikl k titulní písni Jsou tu, jsou. Když mi režisér volal, že by potřeboval titulní filmovou skladbu, právě jsem dočetl scénář a zaradoval se. V té době jsem totiž dokončil píseň Jsou tu, jsou, která vyjadřuje jednu z myšlenek filmu. Je o nevyřčených věcech.

Klip se natáčel v zimovišti Cirkusu Berousek u Mělníka. Postavili tam pro nás manéž, ve které jsme hráli. Byl to zážitek.

Ondřej Polák: První koncert na střeše jsme měli před asi dvaceti lety proto, že jsme chtěli připomenout vystoupení kapel Beatles a U2, která odehrály na střechách. Koncertovali jsme na střeše šumperského divadla. Bylo to tak úžasné, že jsme si řekli, že je škoda hrát jen tam, a vyjeli jsme do dalších měst.

Takové koncerty mají úžasnou atmosféru, mají v sobě i hodně adrenalinu, jsou výjimečné a hrajeme na nich i jiné písně než na běžných. Hodně si také povídáme s lidmi, má to genius loci, který je nepřenosný. Třešinkou na dortu je, že bývá vyprodáno.

Tomáš Polák: Nepříjemného naštěstí ne, ale pamatuju si na střechu v Jeseníku, na kterou musela nás, diváky i aparaturu vynést plošina. Nebyl na ni jiný přístup. Na plošinu se vešli jen asi čtyři lidé, takže dostat nás tam všechny bylo časově nesmírně náročné. Vtipné bylo, že nahoře nebyla toaleta, takže kdo měl během koncertu potřebu, musel zase využít plošiny.

Ondřej Polák: Měli jsme tam naši nejdelší autogramiádu, protože než se lidé dostali dolů, nezbylo jim nic jiného než zůstat s námi. Všichni z kapely přitom trpíme závratí a na střechách je nám všelijak. Stejně nám ale ten zážitek stojí za to.

Bydlím v přízemí a to mi výhledy do okolí moc neskýtá. Když jsme naposledy vystupovali na střeše pražského obchodního domu Kotva, hrál jsem, rozhlížel se kolem a najednou jsem v jednom okně uviděl svlékat se dívku. Byl to zdvojený romantický zážitek.

Tomáš Polák: Budeme a moc se těšíme. Hrajeme ho už i na našich koncertech a festivalech. Je to dynamická písnička, pro nás trochu netypická. Lidé nás znají spíše z pomalejších.

Ondřej Polák: Vznikla na songwritingu, což je setkání několika různých lidí, kteří společně skládají. Nikdy jsme nevěřili, že by to mohlo fungovat, byli jsme přesvědčeni, že písničku lze napsat jenom v klidu, po políbení múzou, třeba trochu pod vlivem alkoholu, každopádně v jeden unikátní okamžik.

Na tom songwritingu jsme měli složit písničku během půl dne, a aniž bychom v to doufali, stalo se. Tak vznikly Romantický smyčce. Jsou důkazem toho, že to jde a lze takto napsat i dobrou věc.

Tomáš Polák: Autorem textu je z velké části Tomáš Roreček, zapojili se i producent Lukáš Chromek a naše kapela. I to je pro nás nové, protože všechny předcházející texty byly naše. Každý z nás přitom ten text pochopil jinak, což je také věc neobvyklá.

Může se vám hodit na Zboží.cz: