Článek
Co mají Eddie Stoilow společného s planetou Jupiter?
Šmídt: Velmi často diskutujeme o vesmírné tematice, ale k názvu alba jsme se dostali oklikou. Když jsme ho začali natáčet, položili jsme si otázku, jak se bude jmenovat. Odpověď jsme nenašli, ale dohodli jsme se, že název nebude spojen s vesmírem. Takové příběhy už se totiž v historii naší kapely objevily.
Když pak bylo potřeba název opravdu vymyslet, měli jsme vybrané čtyři varianty. Ani jedna z nich ale nebyla tak dobrá, aby dala jméno novému albu. No a pak jsme se jednou sešli s Honzou ve studiu, mrkli na sebe a jeden z nás nadhodil: Co Jupiter? Oba jsme na to nadšeně reagovali: To je ono. Vůbec jsme nepřemýšleli o důvodech.
A mám-li se vrátit k naší oblíbené vesmírné tematice, řeknu, že Jupiter je největší planeta naší Galaxie a my si připadáme, jako by na nás dávala pozor, strážila nás.
Ovlivnil nějak skládání?
Šmídt: Vlastně ano, protože z pohledu ze země je Jupiter stejně neuchopitelný jako naše skládání. Nemáme pro ně pevný řád. Někdy se třeba s Honzou jen tak sejdeme ve studiu a řekneme si, že já budu něco hrát a on zpívat. Tahle vznikla písnička Sun Is Shining, první singl nového alba. Přišla z ničeho nic, z energie, jež proudí vesmírem.
Nejsme kapela, která při skládání jakkoli kalkuluje. Zaplaťpánbůh rádia naše písničky hrají, ale kdyby za nimi byl kalkul, nebyli bychom z nich tak šťastní.
Chceme být zvukově progresivní, nikdy ale neprojde stupidní melodie.
Není to trochu nekoncepční?
Žampa: Pro nás ne. Děláme si legraci a říkáme, že naše hudba je schizofrenní, že je v ní mnoho stylů. Ono to ale není ani tak o schizofrenii, jako o neschopnosti vydržet hodinu poslouchat pop nebo folk, jenom jeden žánr. Na našem albu je vlivů poměrně dost a posluchač si může vybrat, na jaký má zrovna chuť. Takhle skládat je naše přirozenost.
Lze pojmenovat hlavní žánrový stavební kámen vaší aktuální tvorby?
Šmídt: Je to pop v moderní podobě. Nabaluje se na něj i to, že jsme Honza i já vyrůstali v éře Genesis a Pink Floyd, tedy art rocku, a zároveň posloucháme moderní elektroniku, třeba Skrillexe.
Žampa: Je tam melodický prvek, který se obaluje dalšími zvuky a aranžemi. Když si je ale posluchač odmyslí, zbude mu jednoduchá písnička, kterou lze hrát s kytarou u ohně. Chceme být zvukově progresivní, nikdy ale neprojde stupidní melodie.
V textech již od začátků v roce 2003 využíváte angličtinu. Nezkusíte to česky?
Žampa: Bavíme se o tom, protože cesta k posluchači je s češtinou jednodušší a zřejmě i kratší. Než ale na anglické album nazpívat jednu písničku v češtině, bylo by lepší napsat pro album všechny texty česky. To má smysl.
Představujeme si, že budou dospělé, chytré, nekonfliktní, znělé. Je to náš sen, taková výzva do budoucna.
Šmídt: Sami bychom asi o češtině nepřemýšleli, ale už od doby, kdy jsme začali, nám pořád někdo říká, že bychom měli zpívat česky. Postupem času jsme si řekli, že na tom něco je.
To je pro vás angličtina tak přirozená?
Žampa: Než vznikli Eddie Stoilow, vrátil jsem se z Malty, kde jsem byl jedenáct let na internátu. Pobýval jsem tam proto, abych se dobře naučil anglicky. Vůbec mě nenapadlo zpívat česky, angličtina pro mě byla přirozená. Dnes už si ale dokážu představit, že anglicky zpívat nebudu.