Článek
V září vyjde vaše nové album All Our Yesterdays. Jaké bylo jeho nahrávání?
Blackmore: Většinou nahráváme tři měsíce, tentokrát nám to ale zabralo patnáct měsíců, protože jsme chvíli na albu pracovali a chvíli zase ne. Měli jsme tak víc času na to, abychom přišli s čerstvými nápady. Myslím, že písně na desce budou díky tomu daleko obsažnější.
Překvapí album vaše posluchače něčím neočekávaným?
Candice: Myslím, že by je tentokrát mohly překvapit některé coververze, které jsme nahráli. V jednom případě jsme dokonce udělali coververzi sami sebe. Ale na albu bude i mnoho nových původních písniček. Je to krásná hudební cesta.
Kdo vlastně kromě vás dvou tvoří Blackmore’s Night?
Candice: Bard David je náš klávesista a klaun. Má úžasný operní hlas a všechny na pódiu neustále rozesmává. Většinou hraje v kostele, a když s námi vyrazí na cesty, tak se naprosto uvolní. Hrabě z Chimay je záhadný baskytarista a kytarista, který nedávno začal hrát i na dudy. Žije na Long Islandu nedaleko od nás, takže je to dobrý přítel, se kterým se často setkáváme i doma. Slečna Lynn je doprovodná zpěvačka se skvělým operním hlasem, která také hraje na flétny. Scarlett Fiddlerová je naše rusovlasá houslistka a má blízká přítelkyně. Trubadúr z Aberdeenu je pak náš perkusionista a bubeník.
Přispívají vlastními hudebními nápady, nebo písně tvoříte především sami?
Blackmore: Candice a já máme sklon loď kormidlovat, ale každá loď potřebuje posádku. A naše posádka se skládá z pečlivě vybraných muzikantů, kteří jsou ve svém oboru velmi dobří.
Ritchie, na kolik nástrojů jste se naučil hrát od té doby, co jste založili Blackmore’s Night?
Blackmore: Na tři. Na nyckelharpu, niněru a mandolínu, Candice zase prokazuje svou statečnost hrou na šalmaj.
Často říkáte, že přicházíte s jednodušším a méně stresujícím hudebním světem. Co vás mimo svět Blackmore’s Night stresuje?
Candice: Na světě je o co se strachovat. Lidé jsou pod velkým tlakem. Naše smysly jsou neustále naprosto zahlcené a nikdy si neodpočineme, protože jsme pořád dostupní skrz technologie. Lidé zapomínají vypnout počítač a mobil. Každý se pořád kouká do telefonu a ztrácí pojem o sobě. Nebereme si od toho tlaku ani na chvíli volno, abychom se vrátili do přírody a pocítili energii a kouzlo, které nám poskytuje, když se díváme na západ slunce nebo cítíme vítr ve vlasech.
Ritchie, co se vám už nelíbilo na světě rock’n’rollu, že jste se od něj odchodem od Deep Purple potřeboval odpoutat?
Blackmore: Zjistil jsem, že se opakuju. Byl jsem vyčerpaný, protože nutnost přicházet neustále s novými těžkými riffy se stala jednotvárnou. Někdy nemám nápad na hlavní linku ještě ve chvíli, kdy se přidávají vokály. Rád píšu, když vím, jaký bude rytmus, co bude zpěvák zpívat a tak dále. Tak jsem si od toho odpočinul. Možná budu v létě hrát nějakou hudbu od Rainbow a Deep Purple. Ještě si vybírám muzikanty. Budou to jen tři nebo čtyři koncerty jako připomínka starých časů. Můj hlavní zájem jsou Blackmore’s Night. Ale vždycky je zábava si ty staré rockové písničky zahrát.
Candice, co vy milujete na světě Blackmore’s Night?
Candice: Žiju ve své fantazii. Vytváříme hudební únik, který mě přivádí do světa krásy, mystických pohádek, nádherných melodií. Ten svět obnovuje moje smysly tím, že mi dovoluje se dívat do světa za oponou času a dýchat kouzlo dávných legend. Hudba je nejdůležitější, nicméně když se ohlédnu a vidím, že tuto cestu se mnou sdílí můj muž Richie a přátelé v kapele, je to prostě úžasné. Je nám spolu dobře, navštěvujeme krásná místa a prožíváme to spolu.
Cítíte se hudebně naprosto svobodní, nebo vás něco omezuje?
Blackmore: Někdy mě omezuje vlastní technika. Už jsem se naučil hrát prsty, ale musím si dát pozor, abych nezapomněl, jak se hraje s trsátkem.
Odkud pramení vaše láska ke středověké hudbě?
Blackmore: Z hloubi duše. Všechny ty staré nástroje s ní rezonují.
Vyzvali jste fanoušky, aby na koncert v Českém Krumlově přišli v kostýmech. Jakou atmosféru chcete vytvořit?
Blackmore: Je vždycky hezké, když se lidé vystrojí a přidají se k oslavám, protože pak je to renesanční rocková událost. Mám radši, když jsou součástí akce. Líbí se nám atmosféra rodinné oslavy, na které jsou oslavenci diváci, nikoli kapela.